img

Aiguille du Midi (3.842m)

Rébuffat-Baquet: 6a, TD, 200m

La Contamine: 6c/7a, TD+, 200m


Termín:
19.8. - 23.8. 2012

Itinerář:

Den 1:

  • Příjezd do Chamonix
  • Výjezd lanovkou na Aiguille du Midi, sestup na Col du Midi a postavení stanu

Den 2:

  • Lezení na Aiguille du Midi - Rébuffat-Baquet

Den 3:

  • Lezení na Aiguille du Midi - La Contamine
  • Sjezd lanovkou do Chamonix - kemp v Les Bossons

Den 4:

  • Přejezd do Itálie - Valle dell'Orco

Den 5:

  • Lezení ve Valle dell'Orco
  • Odjezd do ČR

Do Chamonix odjíždíme raději už v sobotu večer, namísto plánované neděle. Je to hlavně z důvodu dobrého počasí, které je v Chamonix takovou vzácností. Původní nedělní odjezd byl kvůli tomu, abychom se vyhnuli víkendovým zácpám na cestě, nakonec se však ukázalo, že v případě pěkného počasí je úplně jedno, jestli je všední den nebo víkend, lidí bylo stejně kvanta.

img     img  
     
           
Jižní stěna Aiguille du Midi (1 = Rébuffat, 2 = La Contamine) Severní stěna Dent du Geant.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Není ani divu, vzhledem k jasné obloze, která trvala celé čtyři dny a vysokým teplotám. Nebýt ledovce pod námi, připadalo mi lezení jako někde ve Španělsku. Co se týče množství lidí, už v průvodci upozorňovali, že je cesta jedna nejlezenějších vůbec, v celé oblasti Mont Blancu. Důvodů je hned několik. K nástupu na cestu se lze dostat z lanovky na Midi za necelých dvacet minut, cesta je relativně krátká a do jižní stěny svítí téměr po celý den slunce.

img  
 
     
Radek v první délce pod převisem (5c).
foto by © Jan Virt

Po příjezdu do Chamonix parkujeme na velkém parkovišti u lanovky na Midi a po přebalení batohů a rozdělení materiálu si jdeme dát poslední dobrý dlabanec v restauraci kousek odtamtud. Kolem třetí hodiny už fičíme nahoru, scházíme na Col du Midi a rozbíjíme tábor na tři dny.

img     img  
     
           
Narváno v "La Fissure S" (6a). Nástup do klíčové spáry.
foto by © Jan Virt foto by © Radek Kekrt

Druhý den se nám daří vstát až kolem šesté a jakmile dojídáme snídani, jsou už u nástupu do cesty čtyři dvojky. Chválíme se, jak jsme šikovný, a jak jsme totálně prokaučovali výhodu spaní ve stanu u nástupu. Každých dvacet minut se z lanovky vyvalí další davy, a my se jdeme cpát spolu s nimi. Pod nástupem předstíráme, ze nám ostatní vůbec nevadí, stejně tak, jako my jim. Vytlačíme ze sebe přátelskou konverzaci s několika vůdci a ostatními lezci. Nejlepší byl jeden vůdce z Francie, celý oblečený v Milletu, s jeho „fere ar ju from“?, a když zjistil, že z Čech, konverzace ustala. Davům lidí se nedá bránit, ale pokud lezete tak oblíbenou cestu, je lepší to přijmout jako fakt.

img     img  
     
           
Francouzky v druhé délce (6a) Radek dolézá třetí délku (5c).
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Za hodinku čekání už konečně držíme skálu. Radek leze první délku za 5, bohužel ne moc dlouhou, jen na balkonek o deset metrů výš, kde je opět frontička. Druhá délka vede pod převis nádhernou lehkou spárkou, kterou střídá krátká pasáž plotnou, zajištěnou jedním nýtem. To se už dostávám ke štandu před klíčovou délkou, kde jsme nuceni opět čekat.

img  
 
     
Radek dolézá třetí délku (5c).
foto by © Jan Virt

3. délka je známá jako takzvaná spára „S“, neboli „La Fissure S“ za 5c/6a. Délka je opravdu pěkná, položená spára pěkně bere, někdy je na několik prstů, ale dají se používat stupy kolem.

img     img  
     
           
Poslední délka, hranou za 6b. Slanění z vrcholu.
foto by © Radek Kekrt foto by © Radek Kekrt

Následující délky jsou kolem 5c/5b, většinou spárky. V horní čtvrtině se trochu ztrácíme. Některé pasáže se nám vůbec nezdají za 5c, jak píše průvodce, asi jsme vlezli do nějaké varianty, což vzhledme k množství cest, v jižní stěně Midi, není vůbec těžké. Konec dolézáme variantou Perroux vedoucí vhloubením doprava, a potom hrankou za 6b, odjištěnou třemi nýty. Po dolezení na vrchol nás už sledují turisté z terasy a fotí si nás při slanění, jak v zoo opice.

img  
 
     
Mraky nad Mont Blanc du Tacul.
foto by © Jan Virt

Po slanění balíme materiál a valime si to rovnou do restaurace na Midi, kde doplňujeme tekutiny. Lanovka končí, restaurace se zavírá a my scházíme, dostatečně zničení nazpět ke stanům.

img     img  
     
           
Horolezci na vrcholu Jižní stěny Midi. Švýcar leze třetí délku La Contamine (6b).
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Následující den se probouzíme přeci jenom dřív, spalo se nám o poznání lépe, aklimatizace proběhla. Máme v plánu ještě jednu cestu v jižní stěně Midi, La Contamine, ale poseldni delka je za 6c+/7a a jsme trochu utahaný z předchozího dne, tak tomu moc šancí nedáváme. Chceme si to hlavně osahat a zjistit, co v Chamonix znamená spára za 6b. Pod stěnou jsme pár minut před sedmou, přesně ve chvíli, kdy se z lanovky vyvalil první dav. Bohužel jsou ve stěně již dva nadrženci, naštestí jdou do Rébuffata a zanedlouho lezeme i my, zrovna ve chvíli, kdy se ke stěně řítí další a další lezci…

img     img  
     
           
Kluci v Rebuffatovi. Kluci v Rebuffatovi.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Pro nástup do La Contamine volíme levou variantu za 6a. Bohužel, při dolezu ke štandu Radkovi tře už hodně lano, tak staví vlastní štand kousek pod štandem vpravo od převisu.

img     img  
     
           
Čtvrtá délka La Contamine (5c) La Contamine, třetí délka (6b)
foto by © Jan Virt foto by © Petr Dvorník

To, že davy pod námi polezou Rébuffata a vyhnou se težší La contamine byla mýlka. Za několik minut jsou u nás na štandu dva mladí Švýcaři, které pro klid v duši, pouštíme před nás. Další délka za 6a a je lehčí, než na první pohled vypadá. Krásná, prstová spára se leze vpravo a potom se stáčí obloukem doleva (tři skoby) k dalšímu štandu. Tato délka se dá lézt i spárou v převisu a potom přímo nahoru, ale její obtížnost neznám a budila respekt.

img     img  
     
           
La Contamine, třetí délka (6b) La Contamine, třetí délka (6b)
foto by © Petr Dvorník foto by © Petr Dvorník

Čekají nás dvě těžší délky za 6b, přes prstové, až otevřené spáry, okořeněné nepříjemným převískem. Zakládat se dá celkem dobře, ale převísek lezu za A0, protože nedokážu vložit do otevřené spáry ruku tak, aby mě udržela.

img     img  
     
           
La Contamine, třetí délka (6b) Horolezci v jižní stěně Midi.
foto by © Petr Dvorník foto by © Jan Virt

Nad převískem je to stále poctivé lezení. Do otevřené spáry nejdou vkládat žáby, musím to jít na sokola. Konečně, po 45m na dalším štandu. Radek si cestu taky užívá, ale po dolezu na štand to chce zabalit, bolí ho nemocný kotník. V tu chvíli trochu váhám, jestli dát ještě další délku, ale nakonec slaňujeme nazpět.

img  
 
     
Hřebínek cestou k lanovce na Aiguille du Midi.
foto by © Jan Virt

Pomalu balíme stan a zanedlouho sjíždíme lanovkou do Chamonix, kde si dáváme pořádné jídlo a přesouváme se do kempu v Les Bossons, kde nás vítá teplá sprcha, zelená tráva a pivko.

img     img  
     
           
Valle dell'Orco - Incastromania (6a) Valle dell'Orco - Incastromania (6a)
foto by © Jan Virt foto by © Radek Kekrt

Druhý den přejíždíme do italského údolí Orco. Plni očekávání na vyhlášené evropské Yosemity, jak píšou v průvodci, plánujeme jednu spáru za druhou. Přejezd trvá necelé dvě hodiny a za chvíli již stanujeme v kempu La Peschera, nacházejícím se hned pod sektorem Sergent. V povečer ještě blbneme na bouldrové spáře ....

img  
 
     
Místní morálová klasika - Fessura della Disperazione.
foto by © Jan Virt

V sektoru Sergent chceme hlavně zkusit vyhlášenou spáru Incastromania (6a/R1/25m), a potom se uvidí. Od rána je pěkné počasí, valíme to do kopce a zanedlouho stojíme u spáry, která nas na první pohled docela vyděsila. Vypadá, jak když Zorro sekne do hladké skály a udělá v ní „Z“. Po sesbírání odvahy do ní nalézám, v hlavě si pořád opakuju, je to přeci za 6a, to musíš dát...Spára je moc hezká, v první třetině se do ni vejde půlka žáby, potom se trochu rozšíří na celou žábu a položí doprava. Poslední pasáž je vertikalní, lezu ji trochu žábou, trochu na sokola a potom už lehkým dolezem ke štandu. Bohužel v ní na první pokus dvakrát sedim, protože v nejtěžším místě nenacházím toho správného frienda a nateče mi. Mezitím, co ji zkouší Radek, odpočívám a na druhý pokus, s již založeným jištěním, ji dávám.

img     img  
     
           
Fessura della Disperazione. ...
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Plný nadšení a zbytkového adrenalinu, hledám v průvodci další spáru. Při průzkumu terénu procházíme kolem místní klasiky historického významu, Fessura della Disperazione. Široká spára bez možnosti jištění, za předpokladu, že s sebou zrovna nemáte friendy velikosti...tak třeba příště. Nakonec lezeme ještě jednu cestu za 6a+, která obsahuje i koutové lezení a spáru v lehkém převisu. Po slanění se začíná hodně zatahovat a zanedlouho přichází slušná bouřka, před kterou se jen tak tak schováváme do auta. Předpověď má být špatná i na další dny, takže se rozhodujeme odjet ještě ten den, zpět do ČR. Možná je to tím, že spáry nelezeme každý den, ale klasifikace nám v Orcu připadala celkem tvrdá. Třeba se nechtějí zahanbit, když si řikají evropské Yosemity.

Spolulezec: Radek Kekrt.