img

Bergamské Alpy

Lecco, Grigna Settetrionale


Termín:
17.11. - 19.11.2006

Vše začalo asi nějak takhle: sedim v kanclu u kompu, když v tom přišel Vokoun s tim, že má nějaký volný letenky do Bergama a jestli prý nechci s nima vyrazit na takový menší trek po Bergamských Alpách...nemusel se ptát dvakrát, hned jsem nabídku přijal a začalo důležité plánování cesty. Znělo to zajímavě, nikdy jsem v té oblasti ještě nebyl a co psali na netu mi dodalo ještě více chuti se tam jet podívat. Cituji informace ze serveru Hedvabná stezka:

"Skalnatý hřeben Grigna v blízkosti kouzelného jezera Lago di Como představuje velice atraktivní území Bergamských Alp. Šťavnatě zelené louky a husté lesy soutěží s bělostí vápencových skal. Navíc přítomnost tyrkysové hladiny Comského jezera dodává krajině punc jedinečnosti. Přechod celého pestrého hřebene Grigna je zcela jedinečnou, přitom nijak zvláště náročnou túrou. Vhodné jako příjemná zastávka po působení ve vysokých horách Západních Alp. Náročnost: vzhledem k celkové délce, místy zajištěným úsekům a převýšení přes 1200m středně náročná túra. Orientačně jednoznačné /součást populárního dálkového chodníku Alta Via delle Grigne/. Hřeben Bergamských Alp v blízkosti Lago di Como představuje prototyp líbezné, všemi barvami hrající krajiny. Svěží zelení háčkované kopce se střídají s monumentálními skalními věžemi, rázovité kamenné vesnice s červenými střechami oživují louky a pastviny podhůří. To vše doplněno neskutečnou modří fjordovitého jezera Lecco, odnože překrásného Comského jezera, jež sevřeno travnatými kopci Lombardských hor jistě přitáhne pozornost každého vnímavého turisty." Hedvabnastezka.cz

Situace byla však trochu jiná, anebo nikdo z nás neměl dostatečnou představivost...

Popis procházky:

Den 1:

  • Přílet do Bergama - vlak do Lierna s přestupem v Leccu -> spaní pod stany u jedné pěkné chatičky = 2h

Den 2:

  • Lierna (207m) -> po cestě 71 přes chatu Alpe di Lierna k Bocc. di Verdascia (1253m) = 6h 30 min (+1046m)
  • Bocc. di Verdascia (1253m) -> Rifugio Bietti (1719m) = 1h (+466m)
  • Rifugio Bietti (1719m) -> Rifugio Luigi Brioschi (2403m) = 2h 15min (+684m)
  • Rifugio Luigi Brioschi (2403m) -> Resinelli (1202m) = 4h 15min (-1201m)

Den 3:

  • Resinelli (1202m) -> Lecco (214m) = 6h 45 min (-988m)

A takhle bylo všechno doopravdy...

Po příletu do Bergama jsme se přesunuli letištním busem za 1.6 EUR na nádraží, odkud jel vlak do Lierna. Zbylo ním trochu času tak jsem si zaskočili na rychlou pizzu, salát a vínko, do pěkné restaurace hned vedle. Cesta vlakem do Lierna i s přestupem v Leccu trvá zhruba 1h a 10 min. Po vystoupení v Lierne jsme si šli najít nějaký pěkný rovný plácek na složení hlavy. Netrvalo dlouho, když se jeden takový objevil. Něco jsme do sebe naházeli, zapili to místním vínkem a těšili se na druhý den ráno s výhledem na jezero Lago di Lecco.

img  
 
     
Cesta k chatě Alpe di Lierna.
foto by © Jan Virt

Ráno však bylo plné překvapení, místo jezera byla vidět jenom mlha a k našemu překvapení jsme zjistili, že naše tábořiště leží na pozemku jedné chajdy z které se po chvíli vyloupnul děda Ital s vidlemi. S obavami o svůj život a plátno nad hlavou (stan) jsme vyčkávali co bude. Nakonec jsme zjistili, že děda je celkem fajn týpek, který nám ještě popsal cestu a vyprovodil nás dobrých pár set metrů na správné rozcestí, odkud začínala naše 71.

img  
 
     
Cesta k chatě Alpe di Lierna.
foto by © Jan Virt

Trasa vedla pěkným podzimním lesem. Asi jsem se málo najed nebo co, a proto se táhnul za ostatníma "nabušencema" (celkem nás bylo 5 a všichni kromě mě běhaj orienťáky, survivaly, highlandery a ostatní nenormálnosti). K bivaku v kapličce Bocc. di Verdascia jsme dorazili docela utahaný a za tmy, kolem šesté hodiny. Ještě, že tam byl krb a nějaké to suché dříví na pěkný ohýnek. Vendy ugrilovala klobásky. Jelikož celý den poprchávalo, bylo co sušit. Příbytek má rozměry asi 3x2 m a složit se tam byl trochu logistický oříšek. Druhý den ráno nás opět čekalo překvapení. Do chaty se vloudili tři myslivci s deštníkama, že prý jdou lovit, což nám nějak nešlo do hlavy, když venku kvůli mlze nebylo vidět na deset metrů dopředu. Byla to dobrá banda, jeden z nich mluvil dokonce anglicky, tak nám poradil cestu a zmínil se i o nějakém Marcovi, který má v Resinelli restauraci s názvem 2184 a že se prý máme u něj zastavit na jídlo. Jenom pozn. Marco je důležitá postava, o které bude zmínka dále.

img     img  
     
           
... ...
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Od našeho bivaku jsme pak pokračovali za mlhy a deště směrem na chatu Bietti, která byla však v tomto ročním období zavřená. Po chvíli se dojde k rozcestí a my se vydali po cestě 15 na chatu Brioschi. Krajina se už evidentně mění na kleče a pak už jen kameny. K našemu překvapení začalo ve vyšších polohách (kolem 2000m) sněžit a postup po kluzkých šutrech nás zpomalil, o to byl však dobrodružnější. Šlapali jsme zhruba hodinku když jsme přišli pod pěkný zasněžený kuloir, který byl na některých místech zajištěn řetězy. Postup po skále byl docela zajímavý, všude 15cm sněhu a kameny - nádhera. Škoda jenom, že byla opět mlha a nebylo nic vidět. Po zhruba půl hodince škrábaní se a tahání řetězů přicházíme na vrchol, jenom kousek od chaty Brioschi a představujeme si ty výhledy na tyrkysové jezero s plachetnicemi.

img     img  
     
           
Vendy leze zasněženým kuloárem. ...
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Na hřebenu začalo být trochu nepříjemně zima, a tak jsme po chvíli "kochání" mazali za neustálého deště do údolí a poté do Resinelli.

img  
 
     
Hřeben Grigna Settentrionale.
foto by © Jan Virt
img  
 
     
Hřeben Grigna Settentrionale.
foto by © Jan Virt

V Resinelli jsme podle doporučení myslivců vyhledali hospu 2184 - pěkné teplé místečko s dobrým pivkem a super pizzou. Nikomu z nás se do stanu jít nechtělo, byli jsme promočení i s batohy, a tak jsem se ujal hledat nějakou tu izbu. Po nezdaru jsem se vrátil zpátky, a že tedy zkusíme najít toho Marca, třeba nám něco poradí, což nebyl vůbec těžký úkol, protože se horolezec prostě nezapře. Uměl vcelku anglicky a po krátkém povídání z něj vypadlo, že byl a Cho-Oyu, K2 a zdolat sólo Marmoladu (Vinatzer/Messner), Civettu (Solleder) a Agner (Gilberti Chine), mu trvalo pouhých 14 hodin! Kromě provozování restaurace vyrábí hadry s názvem Ande. Po dalším pátrání jsme zjistili že to je jeden z nejlepších horolezců Itálie. Sehnal nám nocleh u kámošů v penzionu Frassini za 40EUR pro 5 osob na noc, v útulném půdním pokojíku pro trpaslíky i se sprchou, televizí a krbem!

img  
 
     
Věže Grigna Meridionale.
foto by © Jan Virt

Ráno nemohlo být lepší. Probuzení do slunečného dne bylo po dlouhé době temna a mlhy jako z jiného světa. Po vydatné snídani se vydáváme směrem do Lecca, kam se dá sejít "normálkou" po silnici nebo feratou. Rozhodnout se, jakou variantu zvolit, netrvalo dlouho.

img  
 
     
Krajina kolem Lecca.
foto by © Jan Virt
img  
 
     
Vokoun přemlouvá Martu.
foto by © Jan Virt

K nástupu, resp. sestupu, protože jsme ji scházeli, na feratu vede zajištěná cesta řetězy až k rozcestí s křížem. Nasazujeme ferata sety a nic netušící obtížnost feraty ani její délku se do ní pouštíme s nadšením a plnou polní na zádech. Co jsme pak později vyhledali na netu, jedná se o velmi těžkou feratu Alpini Gruppo Medale o délce 400m s většinou její délky v kolmé stěně a minimem kramlí. Ve 2/3 sestupu jsme toho měli plný gatě. Nejvíc nás ničily naše 20kg kabelky na zádech. S několika puchýři na rukách a hnědýma trenkama jsme se dostali na pevnou zem a vesele si plácali.

Základní fakta o feratě: převýšení 400m; obtížnost: první polovina velmi těžké, druhá (horní) těžké - dle průvodce.

img     img  
     
           
Vokoun v akci. Ferata zhruba v půlce cesty.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Třetí den byl odpočinek. Podzimní slunce hřálo na bolavá těla, jezero mělo tyrkysovou barvu a já si každý okamžik cesty promítal pozpátku jako oblíbený film. Konec dobrý, všechno dobré. Tato oblast musí být na jaře nádherná, kolem Lecca je plno horských štítů posetých podobnými feratami a je skutečně na co se dívat.

img  
 
     
Ferata vede středem stěny.
foto by © Jan Virt

Důležitá poznámka: V celém pohoří není skoro žádný pramen nebo jiný zdroj pitné vody. Je proto nutné, mimo sezónu, vše tahat na zádech a s vodou šetřit!