img

Španělsko - El Chorro

Lezení 2011


Termín:
21.4. - 1.5. 2011

Itinerář:

Den 1:
ČR -> Malaga - přejezd autem do Ardales.
Den 2:
Lezení v sektoru Frontales - Albercones.
Den 3:
Lezení v sektoru Frontales - Castrojo.
Den 4:
Lezení v sektoru Frontales - Poema Roca.
Den 5:
Lezení v sektoru Desplomilandia - Buena Sombra.
Den 6:
Rest day - výlet na Gibraltar.
Den 7:
Lezení v sektoru Escalera Arabe.
Den 8:
Lezení v kaňonu - Africa.
Den 9:
Lezení v sektoru Desplomilandia - El Cable, Triangulo.
Den 10:
Lezení v sektoru Desplomilandia - Buena Sombra.
Den 11:
Zevling u sektoru Las Encantadas, odjezd do ČR.

Konečně, opět výlet do pořádných skal. El Chorro jsme domlouvali čtyři měsíce dopředu a v okamžiku nákupu letenek od Smartwings bylo rozhodnuto. Motivace je vysoká, lezeme na překližce co to dá, bohužel, ven to přes zimu moc nešlo, kromě jednoho pěkného víkendu na Rovišti.

img  
 
     
Městečko Ardales - provincie Málaga.
foto by © Jan Virt

Mírné pocuchání nervů nám způsobily akorát autopůjčovny na letišti v Malaze. Auta jsme začali shánět tři týdny dopředu, ale ani jedna z levnějších půjčoven (Malagacars, Albacars,..) nereagovala na naše online rezervace ani na telefony. Nakonec se přeci jen zadařilo a Tony's Car mi posílá pět hodin před odletem potvrzení rezervace. Matěj takové štestí nemá, tak odlétá lehce nervózní, jestli pak tam na něj někdo bude čekat a předá mu žihadlo Fiat Panda.

img     img  
     
           
Mates leze Instinto 6c. Desplomilandia - Yogur de Coco 6c.
foto by © Jan Virt foto by © Mates

Po mírném bloudění a hledání místa převzetí aut na letišti, borce přeci jenom najdeme a po rychlém vyřízení formalit nasedáme do našich šedivých sporťáků po pás. Do Ardales, naší finální destinace, dorážíme bez většího bloudění ve večerních hodinách.

img  
 
     
Oblast Desplomilandia.
foto by © Jan Virt

22.4. Frontales - Albercones: Následující den se probouzíme do zataženého a chladného rána. Tak tohle že má být slunné jižní Španělsko? Na rozkoukání vybíráme sektor Frontales s krátkým nástupem a rozlézáme se na dvou cestách Putifero 5+ a Zulu Express 6a+. Lezeme ztuhle, jak želvy po zimním spánku. Déšť na sebe nenechává moc dlouho čekat a za chvíli o našem plánu na zbytek odpoledne rozhoduje chcanec.

img  
 
     
Jeskyně Poema Roca.
foto by © Jan Virt

23.4. Frontales - Castrojo: Druhý den se počasí o něco lepší, ale přeháňky přetrvávají. Mikuš začíná chválit svou sestru, jak dobře mu doporučila, aby si tu goráčovku do batohu přeci jen vzal. Mě musí postačit soft-shellka. Stařík nadšeně nalézá do převisu a hobluje lezky na Simon ha perdido el panadero 6c+ a Little Brown Baby 7a+. Martina ke konci dne odolá povzbuzování Matese s Mikem a vylézá 4+ poprvé na prvním.

img  
 
     
Jeskyně Poema Roca.
foto by © Jan Virt

24.4. Frontales - Poema Roca: Fotogenická jeskyně v Sektoru Frontales. Rozlézáme se na několika lehčích cestách, a potom Mikuš dává s jedním pádem cestu Poema de Roca 7a. Ja jsem 7a ještě nikdy nevylez, a vidina nataženého lana po Mikušovi je lákavá. Zkouším jí tedy TR, ale natejká mi tak rychle, že sedím už v páté expresce. Cestu po třech odsedech dolézám. A pak že jsou cetsy v Chorru nadhodnocené. Když ji porovnám s cestou DNA za 7a+ na Kalymnosu v Grande Grottě, připadala mi Poema de Roca o něco težší, i přesto že má podobný charakter lezení v převisu za krápníky.

img     img  
     
           
... Mik leze Poema de Roca 7a.
foto by © Martina foto by © Jan Virt

25.4. Desplomilandia - Buena Sombra: Krásná oblast u umělých jezer (přehrad) kousek od Chorra. Je zde hodně lehčích a dlouhých cest, ale i práskači zde najdou pár cest kolem 7b až 8a. Vybíráme sektor Buena Sombra, kde dáváme několik krásných linií za 6a až 6c.

img  
 
     
Pohled na Gibraltar.
foto by © Jan Virt

26.4. "Odpočinkový" den, výlet na Gibraltar. Sranda začíná, když na celnici Karin zjistí, že je Gibraltar britské území, a že ji tam bez občanky nepustí. Mates zůstává za čárou taky, protože si zapoměl doklady v apartmánu a vzhledem k jeho klidné povaze málem zmlátil celníka. Do centra dojedeme místním busem MHD za 0.8 EUR. Staříka po chvíli znechutí davy turistů a společně s Martinou, která jde za celnici utěšovat Matese, to po chvíli otáčí. My se po průchodu centrem dostáváme ke stanici lanovky, kde se nás jěště snaží odchytnout místní borci z cestovky, že je prý jejich výlet nahoru minibusem výhodnější, že se budeme moct vyfotit s opičkou na rameni a nemusíme stát tu hodinovou frontu na lanovku. Čekáni na lanovku bylo ve skutečnosti pouze dvacet minut a opiček bylo až dost i tak.

img     img  
     
           
Racci na Gibraltaru. Makakové na Gibraltaru.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Hned u výstupu z lanovky nás vítá první Makak, válející se ve stínu na zábradlí. Po povinném foto panorama města s přístavem, jdeme pěšky po vrstevnici směrem k nejjižnějšímu cípu, kde se nachází děla a výhled na Afriku do Maroka. Cestou potkáváme plno drzých nebo naopak líných tlustých opic. Abychom se dostali až k dělům, musíme ještě platit vstup 4 EUR, ale stojí to za to. Chodbami vytesanými do vápencové skály se dostáváme až k dělu samotnému. Zatuchlé a tmavé prostředí inspiruje rejžu Mika k natočení dalšího pokračování Terminátora. U děla nám dává Libor přednášku, jak se s dělem pracuje, kde se nabíjí a jak se zaměřuje což jen popudilo Mika k dalšímu záběru do jeho filmu o Terminátorech. Nazpět ve městě dáváme typicky britské fish&chips s vychlazeným pivkem.

img  
 
     
...
foto by © Jan Virt
img  
 
     
...
foto by © Jan Virt

27.4. Escalera Arabe: Hic jak hovado a náš tým vyráží do oblasti, kde svítí celý den, bez možnosti úkrytu. Lezeme Dos tetas tiran 6b a fotíme se na krásné linii vedle, která není v průvodci. Mates zkouší s Martinou lézt čtyřkovou vícedélku, ale po krátké výměně názorů, kdy z Martiny na štandu padají slova nechci, vrtulník, nebudu...to v první délce vzdávají. Mik ještě leze v horním sektoru cestu Diedre torpedol 6c, ale po odsedu v nejtěžším místě se lehce nasírá a jde se raději fotit do 7c vedle, ke třetímu nýtu, po vzoru Staříka.

img     img  
     
           
Vojta na vrcholu cety Arabesque 7a. Stařík zkouší Clavo potrun 7c.
foto by © Martina foto by © Jan Mikuš

28.4. Kaňon - Africa wall: Po neustálém lezení jednodélek, moje i Mikovo srdce prahnou po dobrodružství. Volíme lezení v kaňonu, konkrétně sektor Africa se stejnojmennou cestou za 6b+. Cesta má čtyři délky a z fotky v průvodci vypadá sektor super exponovaně, a to taky byl. Autama jedeme kolem kempu stále dozadu, kde parkujeme kousek od železničního mostu. Vyšlapaná cesta je dobře vidět, prochází kolem nového, zeleného železničního mostu, kde čekáme, až se z nástupu na stezku Camino del Rey vytratí skupina lezců a britských turistů s průvodcem, které expozice a výhled, do místy 100m hloubky pod sebou, vyváděl trochu z míry.

img  
 
     
Jižní vstup do kaňonu El Chorro.
foto by © Jan Virt

A co vlastně Camino del Rey, neboli Cesta králů je zač? Na webu se to jen hýři synonymy jako: Stezka odvahy pro náročné, Nejnebezpečnější stezka Evropy, nebo Cesta Chucka Norrise do základní školy apod. No vyberte si sami své synonymum k této celosvětové raritě. Video natočil Daniel Ahnen z Youclimb Productions (www.youclimb.de). Pozor, záběry vypadají děsivěji, než jaké to ve skutečnosti je ;-):

Největším lákadlem oblasti je 5 km dlouhý kaňon El Chorro - Pramen, sevřený až 400m vysokými vápencovými stěnami, který si svou oblibu získal především v řadách horolezců, kteří se sem vydávají zejména v zimních měsících, kdy je jinde v Evropě přírodní lezení nemožné.

img     img  
     
           
El Caminito del Rey. Pohled do sektoru Africa.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

A nyní slibovaný extrém. Ti, kdož v sobě najdou dostatek odvahy, lépe řečeno dokážou potlačit pud sebezáchovy, vyrazí do přímo do kaňonu El Chorro. Ten zdobí technická památka, nikoliv přírodní, které nemá nejen v Evropě obdoby.

img  
 
     
El Caminito del Rey.
foto by © Jan Virt

Stavba soustavy přehrad, budovaných na řece Guadalhorce v letech 1914-1921, byla na žádost samotného španělského krále Alfonse XIII zpřístupněna pomocí stezky, kterou přímo na hraně strmých skalních stěn představovaly betonové desky na železných vzpěrách. Tento popis jen stěží vystihuje realitu. Představme si, že nad více jak 100 metrovou propastí dnes procházíme po soustavě vratkých, rozpraskaných, děravých a především chybějících asi půl metru širokých deskách, jejichž datum výroby je někdy krátce po první světové válce, nemluvě o trvanlivosti, která je i vzhledem k současnému stavu naprosto jedinečná.

img     img  
     
           
El Caminito del Rey. El Caminito del Rey.
foto by © Martina foto by © Jan Mikuš

Tuto ojedinělou stavbu si nechal král vybudovat, aby mohl osobně dohlížet na stavební práce. Tak zde krom stezky vznikla i soustava tunelů i železniční trať, která byla stejně jako zbytek komplexu otevřena v roce 1921. Celý tento úchvatný jev dostal jméno Caminito del Rey, tedy Královská stezka. Odvážný král po ní dokonce, pevně přitisknut ke skalnatým stěnám, prošel. Cesta se měla stát jedením z turistických zázraků Španělska. Leč nestalo se tak. Údržba chodníku byla finančně a technicky příliš náročná a trasa byla zanedlouho uzavřena a tento status jí vydržel až do dnešních dnů. Stezka si v celé své historii vyžádala již několik lidských životů a proto není divu, že se španělské úřady snaží od této atrakce jakkoli odpoutat pozornost potencionálních dobrovolných sebevrahů, pro které má však filosofie outdooru pochopení. Ze všech přístupových cest, především dvou hlavních, bylo odstraněno prvních několik metrů desek, čímž měl být vstup do kaňonu znemožněn. Kdo jiný, než adrenalinu chtivý turista, by tento počáteční komplikaci měl překonat. Přístup do kaňonu je možný ze severu, od přehrady Pantato, kde však cestě brání kovová brána a odstřelených prvních 5m stezky. Tuto zábranu však lze překonat riskantním výstupem a následným sestupem, který však vzhledem k Vaší bezpečnosti nebudu podrobněji popisovat. Touto cestou se dostaneme do nejužšího místa soutěsky. O mnoho zajímavější je přístupová cesta do Caminito del Rey, která vede od jihu. Výchozím bodem bude vesnička a vlaková zastávka, která dostala jméno podle samotného kaňonu - El Chorro. Již od zmiňované zastávky je cesta k soutěsce víceméně jasná.

img  
 
     
El Caminito del Rey.
foto by © Jan Virt

Vápencový masiv s ostrým zářezem kaňonu snad nelze přehlédnout. Cesta odtud vede okolo jezera s průzračnou a netypicky nazelenalou vodou. Čím blíž Caminitu jsme, tím menší dušička v nás je. Visuté můstky, vratké přechody a absence hned několika metrů betonových panelů již dává tušit, co nás v nejbližších hodinách čeká. Tam kde chybí část stezky, je připraveno jistící lanko, či konopný provaz, který by se spíš hodil jako šibeniční lano pro ty, jimž strach nedovolí udělat už ani krok dopředu, natož zpět. O zábradlí si můžeme nechat zdát, od pádu do stometrové propasti nás dělí jen centimetry a někdy ani to ne, to když budeme chybějící traverzy obcházet po rezavé kovové trubce - rámu, jež tvoří podklad celé stezky. Rizikovými partiemi jsou především místa, kde se kaňon a stezka stáčí. Tady se do odvážlivců opře i často silný poryv větru, který naruší již tak napjatou stabilitu. Přemostění přes strž jsou relativně zachovalá, ale skutečně jen relativně, naopak přístupy k železničním tunelům jsou naprosto neschůdné, což je rozhodně škoda. Jistou nadějí a zároveň hrozbou adrenalinového dobrodružství je plán regionálního govermentu Andalusie, který v roce 2006 schválil, resp. přednesl plán na obnovu Caminita del Rey v ceně přesahující 7 miliónů Euro.

Zdroj textu: Jan Chaloupka, www.infoglobe.cz, Foto: Jan Virt

img     img  
     
           
Mik slaňuje k nástupu do cesty Africa. Mik (červený) a já (modrý) v cestě Africa.
foto by © Jan Virt foto by © Vojta

Na cestě Africa je nejzajímavější dostat se vůbec k nástupu, ke kterému se slaňuje přímo z výlezu tunelu. Tunelem teče někdy voda, takže je přístup do sektoru bez šance. My měli to štěstí, že byl tunel suchý, ale slanění je 52m dlouhé a my měli jen 80m lano. Tento problém jsme nakonec vyřešili jinak, ale to už přeskakuji. Nejprve po překročení mostu s potrubím, hledáme tunel ve skále, což není vůbec jednoduché a několikrát se ztrácíme ve spleti chodeb tunelů. Mik nakonec objeví úzkou skulinu na konci mostu pod kterou vede vodovodní kanál od přiléhající přehrady. Za chvíli nás pohlcuje tma a samozřejmě bez čelovek, za pomoci blesku od foťáku nacházíme cestu ven, resp. dovnitř do sektoru Africa v kaňonu.

img     img  
     
           
První délka Africa 6a+. Druhá délka Africa 6b+.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Mikuš

Na konec první délky Afriky se dá slanit i tak, že se vyleze krátký, zato exponovaný, lehce stoupající traverz (zhruba za 4) a odtud se ze slaňáku slaní, což byla i naše volba. Slaňuji za pomoci prusíku první, do díry pod sebou, kde hučí řeka a fouká vítr. Když vidím, jak mi konce lana plápolají pod převisem ve vzduchu, suše polknu a jsem za ten prusík a uzlíky na konci lan víc než rád. Slanění není přímočaré, vede trochu doprava (pohled shora), ale naštestí jsou cestou nýty z jiných cest, do kterých cvakám postupně expresky, abych se kyvadlem lana nedostal pod hluchý převis se špatnou možností návratu. Za chvíli jsem s úlevou na štandu u konce první délky a když přijede Mik, převazujeme lano a slaňujme první délku až k nástupu.

img  
 
     
Caminito del Rey.
foto by © Martina

Plný nadšení nastupuju do první délky za 6a+, ale překonat lehký převis mi dělá trochu problémy. Hukot vody dole, vítr a slabé jištění dělají taky své, ale nakonec to pustí a já si zbytek délky pěkně užívám. Druhá délka za 6b+ čeká na Mika, který nejdřív hledá, kudy to vlastně vede, protože nad ním nejsou vůbec žádné nýty, což vidí správně, ale v tomhle sektoru se prostě s jištěním šetří jak se solí a Mik zajišťuje první lehké metry smyčkami a friendy. V lehce převislé, otevřené spárce se trochu trápí, morál ubývá, ale nakonec statečně a bez odsedu dolézá na štand. Myslím si, že to je spíš za 6c, ale naštěstí byly kolem spárky malé, zato ostré chyty, takže jsme žábu použili jen minimálně. Hurá do třetí, podle průvodce za 5. Marně hledám v cestě nýty a trochu vyklepanej dolézám délku celou po vlastním jištění (ještě že jsme měli ty čtyři friendy a pár smyc). Čtvtá délká se nám kvůli špatnému odjištění, jít direkt za 6b+ vůbec nechce a Mik to oblézá zleva lehkým terénem až na vrchol. Je už celkem pozdě, tak nadvakrát slaňujeme zpátky do tunelu. Cestou domů do Ardales, dáváme ještě koupačku v jezeře.

img     img  
     
           
Mates v cestě Aro de santo 6c+. Mik leze v Que tal mea tu padre 7b.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

29.4. Desplomilandia - El Cable a Triangulo: K sektoru El Cable vede od silnice štěrková cesta. V průvodci píší, že pokud nemáme 4x4, je lepší nechat auto v půlce této cesty a zbytek dojít po svých. No jo, to zase přehánějí, řekneme si a zkoušíme, co dokáže Panda s pěti lidma na palubě. Nejdřív se jí moc nechce, a za chvíli už stojím na místě a jenom hrabu. Aha, tak měli hoši z průvodce jednou pravdu. Sektor El Cable je pojmenovaný podle elektrického vedení, které nad skálou vede (nejdřív jsme totiž lehce bloudili). Najde se tu pár pěkných cest, my jsme se rozlezli na Maritobi 6a+ a potom bušíme Aro de santo 6c+. Na Akira 7b, se bohužel nedostalo. Stařík, sektorem znechucen, valí do El Trinagulo, který je navíc převislý a jelikož začíná trochu pršet, naprosto vyhovující. S Mikem tam po chvíli dorážíme taky, a hned si dává cestu Que tal mea tu padre 7b s klíčovým, boulderovým krokem těsně pod topem.

img  
 
     
Desplomilandia - sektor El Triangulo.
foto by © Jan Virt

30.4. Desplomilandia - Buena Sombra: Návrat do oblíbeného sektoru. Jednak se tu dají lézt některé cesty i za deště a potom tu mám vyhlídnutou cestu po krápníkách Los zauden 7a. Mezitím, co se na to rozlézám vedle v šest áčkách, mi to chce stařík ukrást a leze mi do ní. Naštěstí se mu nelíbí a z třetí presky slézá dolů, že je to moc silový. Sice ji na první pokus prosedím, ale po chvilce odpočinku se kousnu, a přelézám naráz své první, poctivé 7a. Dostatečně motivovaný lezu ještě Viejos y puertas 7a, ale ta je pouze o jednom kroku nad převisem a podstatně lehčí než Los zauden. Večer patří oslavě k vylezeným cestám v místním baru u Joeho.

img     img  
     
           
Mates leze Viejos y puertas 7a. V cestě Los zauden 7a.
foto by © Martina foto by © Jan Mikuš

1.5. Zevling u Las Encantadas, oběd a večer odjezd do Malagy na letište.

img  
 
     
Mik, Já, Libor Karin, Stařík, Martina, Mates.
foto by © Jan Mikuš