img

Gran Paradiso (4.061 m)

Normálka přes Vittorio Emmanuelle: PD


Mont Blanc (4.808 m)

Přes Midi-Tacul-Maudit: PD+


Termín:
14.7. - 22.7. 2006

Itinerář:

Den 1:
  • ČR -> Lago di Garda
Den 2:
  • Lago di Garda -> Pont
Den 3:
  • Pont -> Vittorio Emmanuelle (2.732m)
Den 4:
  • Vittorio Emmanuelle (2.732m) -> Gran Paradiso (4.061 m)
  • Sestup do kempu -> noční přejezd do Chamonix
Den 5:
  • Rest day v Chamonix

Den 6:

  • Lanovkou na Aiguille du Midi (3.842m) -> tábořiště na Col du Midi = 45min (-200m/+45m na chatu)

Den 7:

  • Údolí Col du Midi (3532m) -> hřeben Mont Blanc du Tacul (4120m) = 2h (+588m)
  • Hřeben Mont Blanc du Tacul (4120m) -> údolí Col Maudit (4035m) = 15min (-85m)
  • Col Maudit (4035m) -> hřeben Mont Maudit (4345m) = 2h 15 min (+310m)
  • Hřeben Mont Maudit (4345m) -> údolí Col de la Brenva (4303m) = 30min (-42m/+20m)
  • Col de la Brenva (4303m) -> Mur de la Cote (4485m) = 45min (+182m)
  • Mur de la Cote (4485m) -> Mont Blanc (4808m) = 2h (+323m)
  • Mont Blanc (4808m) -> Aiguille du Midi (3775m) = 5h (-1423m/+370m)

Popis výletu na Mont Blanc s aklimatizací na Gran Paradiso.

img  
 
     
Zhruba v půlce ledovce začíná působit výška.
foto by © Jan Virt

Odjezd z Prahy byl ve večerních hodinách v pátek dne 14.7. přes Rakousko do Itálie s přestávkou u Lago di Garda. Přesun do Pontu, hlavniho kempu od kterého se vychází na chatu Vittorio Emmanuelle (2.732m), byl po dlouhé cestě z ČR náročný a stany jsme rozkládali za svitu čelovek zhruba v jedenáct. V neděli ráno se individuálně vyráželo na chatu. Cesta vede kolem potoka směrem k lesu odkud se už nemůžete splést a za tři hodinky jste na chatě. Dali jsme spolu s prvníma nadšencema, kteří tam dorazili jako první, pivíčko za 3 EURa a kochali se výhledy z terásky, které chata nabízí. Zbytek dne se čekalo, až dorazí zbytek a jako odpolední plán byl trénink pádů na ledovci a základy chůze a jištění na ledovci. Spalo se na chatě, jako členové Alpenvereinu a ČHS jsme měli příjemnou poloviční cenu. Spalo se klasicky ve třiceti lidech nahoře na půdě.

img     img  
     
           
Vrchol Gran Paradisa. Madonna o dva metry výš, cpát se tam nemá smysl.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Druhý den jsme se v půl třetí vypotáceli z půdy dolů, udělali si něco výživného k snídani a nastoupili na cestu na Paradiso. Zpočátku jdete po celkem rozlehlé moréně a je lehké sejít z cesty, ketrá je i ve dne někdy špatně viditelná. Doporučuju si to den předtím omrknout. Nedá se tam ztratit, ale může vás to zbytečně vysilovat, třeba jako nás, když jsme najednou lezli po kotníky v potoce a přelejzali vodopády. Za zhruba hodinu a půl se nacházíme na ledovci a nasazujeme výzbroj. Ledovcový úsek (téměř třičtvrtě cesty) byl celkem ok, nemá cenu nikam pospíchat, protože jsem to zpočátku přepálil jako největší nadrženec a pak mě ostatní předbíhali, protože jsem nemoh s dechem (moje první čtyřtisícovka).

img  
 
     
Na vrcholu - hrnou se k nám další davy, radši mizíme.
foto by © Jan Virt

Vrchol Paradisa je skalnatý, lezení po šutrech s mačkama UIAA do stupně II. Na vrcholu nás bylo zpočátku pomálu, ale k odpoledni se tam nahrnulo tolik lidí, až to zavánělo něčím pádem, jak se každej cpal na ten nejvyšší balvan. Dá se vylézt až k soše Madonny, ale chce to odjistit a mě to nedávalo smysl, protože je jenom asi o dva metry výš. Spolu s kámošem jsme to zabalili a slezli dolů až k chatě. Teleskopky na sestup morénou dopručuji, já je neměl a u chaty jsem cejtil pěkně kolínka. Ten samý den scházíme až do kempu a ve večerních hodinách přejíždíme autobusem do Chamonix.

img  
 
     
Z Aiguille du Midi pohled do cesty na Mont Tacul a za ním Mont Maudit.
foto by © Jan Virt

Na vrchol Mont Blancu se dá dostat mnoha trasami, z nichž těchto pět je nejznámějších:

  • The Gouter Route - normálka (PD)
  • The Three Monts - cesta tří vrcholů (AD-)
  • The Grands Mulets Route - první výstup v roce 1786 vůbec (PD+)
  • The Pope Route - výstup z italské strany (PD+)
  • The Miage - Bionassay Route - královský traverz (AD-)

  • Pro ty s vyššími ambicemi jsou tu pak další:

  • Brenva Spur D

  • Brouillard Ridge D- III

  • Innominata Ridge D IV

  • Peuterey Ridge D

  • Tournette Spur AD+

  • img     img  
         
               
    Lehce exponovaný hřebínek. V dálce tábořiště.
    foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

    1: Začátek cesty - Aiguille du Midi konečná stanice lanovky (vedle vstupní stanice lanovky je velké parkoviště). My jsme vyráželi po poledni, kdy už nebyla dole taková fronta, pokud chcete přesto vyjít ráno, chce to obrnět se trpělivostí, ale je to zbytečné, odpoledne stačí bez problému. Horní stanice lanovky se nachází na severní straně hory. Je propojená tunely, které tvoří trochu bludiště, ale rychle se zorientujete. Na jižní stranu se dostanete přes malý most. Tunel po levé straně vás zavede na severovýchodní hřbet (3775m), který se stáčí dolů do Vallé Blanche.

    img     img  
         
               
    Mrzne, ale nám se tu líbí. Výstup na Mont Blanc du Maudit.
    foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

    I když jsme byli po aklimatizačce na Paradisu, rychlý náběr výšky (z 1000m Chamonix do 3800m), byl chvíli znát. Schody na vrchní terásku jsme vyběh po dvou a nahoře jsem se cejtil jak kdybych vyběh na Empire State Building. Trvalo to ale chvilku, v porovnání s ostatními turisty s foťáčky, kteří tam měli s výškou evidentní problémy.

    img  
     
         
    První paprsky.
    foto by © Jan Virt

    2: Sestup po východním hřebeni (3670m). Tento hřeben tvoří hranu mezi impozantní severní stranou (směr do Chamonix) a strmými svahy jižní strany (do Vallé Blanche). Neustálý pochod lezců obvykle vytváří dobrou stopu, avšak prvních pár metrů může být pro někoho trochu skličující. My se v tomto úseku navázali na lano. Po cestě narazíte na menší trhlinu, která se v závislosti na sněhových podmínkách překračuje nebo lehce obchází. Strmý sestup se pak pomalu srovnává až dosáhnete plošiny (3670m, 15min), na které se buď utáboříte nebo pokračujete na chatu Cosmiques (15min).

    img     img  
         
               
    Mont Blanc du Tacul. Výstup na Tacul.
    foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

    3: Z Col du Midi na Mont Blanc. Vstává se ráno ve dvě. Noc byla jasná, plná hvězd. Několik nadšenců už vyrazilo z chaty a my pomalu uvařili čaj a spolkli něco málo tyčinek. Spal jsem navlečenej a spacák jsem sdílel s pohorama, jídlem a 2l vody, která by jinak určitě zmrzla.

    img  
     
         
    Dole sedlo Col Maudit.
    foto by © Jan Virt
    img  
     
         
    Výhled na Mont Blanc du Tacul.
    foto by © Jan Virt

    Ve dvě ráno bylo venku -11. Na první vrchol, resp. hřeben Mont Blanc du Tacul se jde hezky (vrchol je vedle a oficielně se přes něj nemusí), sníh byl pěkně tvrdý. Cestu máte většinou shlednutou z předchozího dne, za svitu čelovek se nedá minout. Jenom pozor na dvě trhliny a několik seráků. 20 minut za námi se jeden z nich utrh a nadělal docela paseku. Přes trhliny pro jistotu každý jistil toho před sebou omotáním lana kolem zapíchnutého cepínu (samozřejmě jsme byli už od stanu navázaní). Z hřebínku Mont Blanc du Tacul (4120m) se sejde mírným svahem do sedla Col Maudit (4035m) a pokračuje se pod svahy Mont Maudit (30 min).

    img  
     
         
    Za chvíli jsme v údolí Col de la Brenva.
    foto by © Jan Virt

    Chvíli se budete škrábat nahoru po levé straně budete míjet několik dalších séraků. Narazíte i na dvě menší trhliny, které se dají v klidu překročit. Po druhé trhlině se dostanete na strmější stěnku tvořenou ledem a v polovině s pár šutry.

    img     img  
         
               
    Col de la Brenva - Mont Blanc v mracích. Lentikulární mrak nad Mont Balncem.
    foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

    Nachází se na ní fixní lano, kterého se dá dobře přidržovat levou rukou a pravou zasekávat cepín do ledu, který krásně držel. Prvolezec může vylézt až ke skupině kamenů a odtamtud odjistit ostatní. Z hřebene Mont Maudit traversujte mírným jihozápadním úbočím směrem do údolí Col de la Brenva. Na cestě je jedna trhlina. Pokračuje se pak opět nahoru, tentokrát už na samotný Mont Blanc přes Mur de la Cote (4385m - 4485m, 30 - 45min). Odtud se již lehce dostanete na vrchol (1h 30 min - 2h). Musím říct, že jsme toho měli na této závěrečné části plný kecky. Každých dvacet kroků jsme museli rozdejchávat a vrchol jakoby se vůbec nepřibližoval. Nakonec nám nic jiného nezbylo a výstup jsme dotáhli. Kolem dvanácté jsme stáli na téměř prázdném vrcholu.

    img  
     
         
    Poslední kopec k vrcholu.
    foto by © Jan Virt
    img  
     
         
    Na vrcholu.
    foto by © Jan Virt

    Většina lidí z normálky už byla dávno pryč a my se plácali po zádech a kochali výhledy. Veděli jsme ale, že nás čeká druhá polovina cesty nazpět a proto jsme za chvíli mazali. Čas u stanů 20:30. Lanovka se nestihla, jak jsme původně chtěli (myslím že poslední jela v 18:45) a tak se strávila další noc na Col du Midi. Spalo se nádherně až do osmi ráno a v klídku jsme vyrazili poloprázdnou lanovkou dolů. Dá se to určitě stihnout být ten samý den zpátky v Chamonix, ale musí se fakt máknout a zbytečně se nikde nezdržovat. My to šli celé 17h (místo 14h podle průvodce), hlavně kvůli zdržení na výše popsané ledové stěně.

    img  
     
         
    Parta hic.
    foto by © Jan Virt

    Odkazy:

    Web kamera na Mont Blanc
    Předpověď počasí v Chamonix

    Telefonní kontakty a otevírací doby na chaty v pohoří Mont Blanc:
    Cosmiques: +33 (0)4 50 54 40 16 - od 15. února do 15. října - 145 míst
    Tete Rousse: +33 (0)6 19 02 90 71 - od poloviny června do poloviny září - 74 míst
    Gouter: +33 (0)4 50 54 40 93 - od poloviny června do poloviny září - 100 míst
    Plan de l'Aiguille: +33 (0)6 65 64 27 53 - od 15. června do 15. září - 40 míst
    Grands Mulets: +33 (0)4 50 53 16 98 - od konce března do konce září - 68 míst
    Conscrits: +33 (0)4 79 89 09 03 - od poloviny března do konce září - 94 míst
    Durier: +33 (0)6 89 53 25 10 - od konce června do začátku září - 15 míst
    Gonella: +33 0165 885 101 - od června do září - 42 míst