img

Itálie - Sardinie

Lezení 2009


Termín:
17.9. - 27.9. 2009

Itinerář:

Den 1:
ČR - Livorno.
Den 2:
Livorno - Olbia - Cala Gonone.
Den 3 a 4:
Lezení v Cala Gonone - La Poltrona, Biddiriscottai.
Den 5:
Přejezd do Santa Maria di Alvarez.
Den 6:
Přejezd do Cala Goloritze.
Den 7 a 8:
Cala Goloritze.
Den 9:
Cala Gonone - Fuili.
Den 10:
Odjezd do ČR.

Dlouho jsem přemýšlel, jak tento článek napsat, ale ta správná můza stále nepřicházela. Až když jsem si přečetl Radkův článek určený do kroniky HO Rač, padlo finální rozhodnutí, použít ten jeho. Jednak má podobné grafomanské sklony jako já a potom také stejně zdařilý smysl pro humor. Zde je tedy jeho verze, jak se věci měly...

img     img  
     
           
Oblast La Poltrona. Pohled do cesty Deutsch Wall (5c,5c,6c,6a).
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

...Sardinie, ostrov na kterém podle dlouhodobých předpovědí počasí naprší za celý měsíc v září tak maximálně pár mm srážek, nám dal v tomto ohledu za vyučenou. Nejedna totálně zmáčená postavička vysvětlovala, že už měla při balení věcí kvalitní pláštěnku v ruce, ale že ji nakonec s ironickým úsměvem odhodila stranou a nahradila krémem na opalování značky Sun Bloc #30, ale to už předbíhám.

img  
 
     
Deutsch Wall (třetí délka 6c).
foto by © Jan Virt

První úderná skupina se setkala na trajeku v Livornu ve čtvrtek 17.9. před půlnocí. Poprvé jsem si uvědomil, že jsem přípravu zájezdu materiálně hrubě podcenil, když jsem spatřil Brťákovo auto. Na střeše měl připevněné dvě rakve! Nejprve jsem si říkal, je to sice fajn, že myslí na všechno, ale jak to provedou, když jsou v autě dohromady čtyři. To budou losovat nebo jak? No nakonec se první nedorozumění vysvětlilo, když mi Brťák oznámil, že se v tomto případě nejedná z jeho strany o předčasný pesimismus, ale že to jsou úložné prostory pro nezbytnou campingovou výbavu osádky jeho vozu.

img  
 
     
Jeskyně v oblasti Biddiriscottai.
foto by © Jan Virt

V tu chvíli jsem pochopil, že jsem ztracen a bylo to tak! Dnes, když vzpomínám na tento zájezd, vidím sám sebe v podřepu, jak klohním něco v dešti nad vařičem, zatímco nedaleko se velkopansky vyvaluje zkušenější část výpravy pod tropikem velikosti cirkusového stanu, u stolků se židličkami a lampičkou na 24V s 10m dlouhým kabelem zapíchnutým do baterie mého poblíž zaparkovaného auta.

img     img  
     
           
Honza v bezejmenném převise (6c). Bezejmenný převis (6C).
foto by © Vláďa foto by © Jan Mikuš

Dva dny po našem příjezdu dorazil zbytek skupiny, vedený Campingovým Guru Honzou Šabatou. Jistota, s jakou se po kempu pohyboval, brala dech. Již 10 minut po příjezdu do kempu jsem ho viděl, se šroubovákem v ruce, zavrtaného v nedaleké elektrické rozvodné skříňce (původně zamčené), jak zajišťuje dostatečné osvětlení prostoru, do kterého se chystal vykládat náklad svého Berlinga. Myslím, že i konstruktéři tohoto na první pohled nevelkého vozidla by žasli, co a jak se dá do vozítka uskladnit. Trikem, který jistě odkoukal od zelinářů v Holešovické tržnici dal na frak i automobilovým designérům praujícím s 3D grafickými programy. Skoro bylo škoda, že s sebou vzal jen Jiřinu Krauskopovou a 3 člny Plášilovic skupiny, to auto mělo navíc!

img     img  
     
           
Slanění. Pod převisem neprší.
foto by © Jan Mikuš foto by © Jan Mikuš

První dny pobytu se vyznačovaly lepším počasím, a tak jsme využívali krátká období mezi dvěma dešti i k lezení. Myslím, že plotny lezecke oblasti Poltona nad Cala Gonone, se líbily všem, včetně našich dvou Honzíků. Honzíci #1 a #2 (o pořadí se stále přou), byli jediní skuteční lezci tohoto zájezdu. Pokud jsem se dotkl někoho jiného, obraťte se prosím na Honzu Šabatu). Čas zájezdu trávili kromě lezení, hlavně intenzivním fotogtafováním (sem tam se jim do záběru připletl i někdo mimo jejich lezeckou úderku, ale tuto chybu již odstranili při důkladném třídění svých cca 3000 fotografií).

img     img  
     
           
Prasátko Pepa. Věž Aguglia, oblast Cala Goloritze.
foto by © Jan Mikuš foto by © Jan Mikuš

Z Cala Gonone jsme se postupně rozjeli k další významné oblasti, Cala Goloritze, vesměs nadchnuti myšlenkou zdolat zdejší jehlu Aguglii. To se nakonec povedlo jen #1 a #2 (ostatní se vymlouvali na počasí). Stateční hoši nedbali blížící se tmy a prudkého přívalového deště, který přečkali pod převísky uprostřed stěny. Poté, co překonali totálně promočené délky klasifikace 6b a 6c, stanuli na vrcholu. Zde využili posledních pár minut světla k vyhotovení několika desítek nezbytných fotografií a k naočení 5 minutového videa. Fotografie z následného slanění do temné tmy patří k těm nejzdařilejším.

img  
 
     
Cala Goloritze.
foto by © Jan Virt

I já jsem se snažil vylézt na Aguglii. Své mnohaleté lezecké zkušenosti jsem zde zúročil tak, že jsem zabloudil již v první délce za 5c, vydal se do terénu výrazně obtížnějšího a následně metl poctivý pád cca 8 až 10 metrů, který se řadí k nejvýživnějším v mé lezecké kariéře. Potvrdil jsem tak s konečnou platnosti podezření, že mi při letošní operaci nebyla vyměněna pouze kyčel, ale i mozek.

img     img  
     
           
Cala Goloritze. Cala Goloritze.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Mezi další zaznamenatelné události patří ztráta a následné nalezení Evy Broučkové. Atmosféra stmívajícího se kempu, táhlého a zoufalého volání Bróóóukůůůůů přicházejícího ze vzdálených kopců kdesi nad námi, doprovázeného hlasitým vytím několika desítek psů, se dá přirovnat pouze ke klasickému detektivnímu románu "Pes Bakervilský", tentokrát byl však v roli Sherlocka Holmese Jarda Brouček, který v čele záchranného družstva Evu statečně vyrval ze spárů rozdivočených psů (hlavně měl strach, že by šel spát bez večeře). Místní tisk chtěl o události hned informovat, ale recepční v kempu bohužel nezvedal telefon, tak se k nám nikdo z italských novinářů nedovolal.

img     img  
     
           
Čtvrtá délka cesty Sole Incantatore (6c), Aguglia. ...
foto by © Jan Mikuš foto by © Jan Mikuš

Závěrečná noc, která definitivně rozhodila dlouholeté statistiky zářijového počasí na Sardinii nakonec i rozprášila naší relativně celistvou skupnu. Zbytek se vydal hledat Tenisáka, jehož plastový kajak sliboval jakous takous naději na záchranu uprostřed rozvodněných horských slinic Sardinie. Nakonec jsme všichni našli nějaký ten bungalow v různých kempících na východním pobřeží, kde jsme se usušili a ve zbylých dnech využívali hezkého počasí k ukojení svých stále existujících lezeckých ambicích.

img     img  
     
           
Oblast Fuili. Fuili - cesta Sixteen (6a).
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Bohužel po roztrhání skupiny jsem již neměl možnost sledovat osudy zblé části výpravy, a tak mám jen fotky zplihlého Rosti a pár rozvodněných řek, spolu se spoustou hezkých lezeckých záběrů napovídají, že zbytek výletu stál za to.

Naše část, jmenovitě oba Honzíci doplněni decentně působícím Vláďou se ještě stačili opakovaně vrhnout do nočního života v Cala Gonone. Vrhli se nejenom do šantánů, ale v půl páté ráno i do několikametrových vln rozbouřeného moře. Přišli sice trochu odření, ale plní radostí a hezkých zážitků (nejenom) z koupání.

img  
 
     
Fuili - cesta Sixteen (6a)
foto by © Jan Mikuš

Doslechl jsem se také, že všichni "Účastníci zájezdu" navzdory dramatickým okolnostem nakonec vrátili zdraví domů a všude vykládají, že brát si na Sardinii plášťenku (zvlášť v září) nemá cenu.

Ahoj Radek.

Spolulezci: Jan Mikuš