img

Sass Pordoi (2.950m)

4 giorni un'estate: 7a, (6c obl.), 600m


Termín:
11.8. - 13.8. 2012

Jeden z dalších Honzikovích projektů, Sass Pordoi. Po příjezdu na místo vypadá stěna monumentálně a lákavě. Je pět hodin večer, masiv je zalitý do zlatavé barvy a my se těšíme na další pořádné lezení. "4 giorni un'estate" by se dalo volně přeložit jako "4 dny jednoho léta", a to proto, že cesta byla postavená za čtyři dny v létě 2003.

img  
 
     
Severozápadní stěna Sass Pordoi.
foto by © Jan Virt

Ten samý večer ještě narychlo stavíme stan, balíme matroš, vaříme večeři šampionů a jdeme na kutě s nařízeným budíkem na 4:30. Jednak chceme být pod nástupem první, což se nám nakonec daří, ale hlavně víme, jací jsme ve vícedelkách hlemýždi, tak si dáváme časového fóra.

img     img  
     
           
Levá část, kudy cesta vede. První délka, 6a+.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Nakonec se nám daří opustit stan v 5:15 a ještě za tmy pomalu stoupáme vzhůru po turistické cestě číslo 647. Každým dalším přiblížením k Severozápadní stěně před námi roste a mohutní a za rozbřesku jsme u nástupu do cesty bez známky dalších lezců v okolí.

img     img  
     
           
První délka, 6a+. Druhá délka, 6b+.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Při pohledu nahoru lehce znejistím. Na první pohled je jištění celkem poctivé. Vím, že lezu jako první, proto neustále hledám nýty a představuji si, kde to asi bude brát a kde budu v loji. Rychle na sebe nasoukám sedák s hromadou vklíněnců a friendů, bohužel míst na založení bylo minimum a musíme se spoléhat hlavně na nýty, které jsou od sebe 4 až 8 metrů (pozn. v délkách s průměrnou obtížností 6b/c).

img  
 
     
Krásné výhledy do okolí.
foto by © Jan Virt

První délka pro mě bývá vždy kámen úrazu. Tělu se nechce z nějakého důvodu „tancovat“, lezu všechno hrozně silově, tím pádem tam třikrát sednu, a to má být za 6a+. Je to ale pěkná délka, dlouhá 40m, ve které se leze nejdřív po klasickém šedém vápenci, který posléze přechází do žlutého, tedy převislého vápence. Po dolezení na štand jsem rád, že další délku leze Honzik, bohužel se k nám z údolí zčistajasna přiřítili dva další borci.

img     img  
     
           
Druhá délka, 6b+. Kluci lezou pátou délku, 6b.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Trochu mě škodolibě těší, že to Honzika taky trochu potrápilo. Ve druhé délce po dvou odsednutí přelézá převísek a maže si to nahoru po 6b+. Na dalším štandu není zbytí, dva borci nás dolézají a i když jsme se po zkušenostech na Zanzaře zapřísáhli, že pouštět v horách nebudeme, pouštíme je před sebe.

img  
 
     
Šestá délka, 6b.
foto by © Jan Mikuš

Je to Ital a Čech Jirka, který jak zjišťujeme, žije delší dobu v Arcu a má tam v nájmu umělou stěnu. Prý je první délka dělaná naschvál jako síto, aby člověk získal představu o charakteru cesty. V tu chvíli mě prolítne hlavou, to jsem tedy prošel sítem s odřenýma ušima.

img  
 
     
Šestá délka, 6b.
foto by © Jan Mikuš

Zkušení hoši lezou celkem rychle, italská škola je znát. Nevýhodou orientace stěny na Severozápad je, že tam začne svítit slunce až kolem třetí hodiny odpoledne. My máme navíc poměrně zataženo, fouká vítr, teplota kolem 13 C a na štandech vždy trochu promrznem, což nesvědčí prstům ani rychlosti lezení.

img  
 
     
Šestá délka, 6b.
foto by © Jan Mikuš
img  
 
     
Mokrý převis v sedmé délce, 6c+. Tím bohužel naše dobrodružství končí.
foto by © Jan Mikuš

Kolem půl čtrvrté dolézáme pod první klíčovou délku, převis za 6c+, bohužel je celý mokrý a kape z něj voda. Honzik to chce ještě zkusit vyhákovat, ale nakonec ho přesvědčím, že to nemá cenu. Italové to otočili už před námi, prý to bývá mokré celkem často. Nedá se nic dělat, na vrchol bysme stejně za denního světla nedorazili, volíme slanění.

img  
 
     
Slanění. Dobrá nálada nás naštěstí neopouští.
foto by © Jan Virt

Nazpět u stanů se nám již vařit nechce, jdeme do nedaleké restaurace na pívo a pravou italskou pastu, což nám alespoň trochu zvedne náladu.

img  
 
     
Západ slunce na Sass Pordoi.
foto by © Jan Virt

Souhrn? Cesta je opravdu dlouhá, 600 metrů. I když to svádí k tomu, že má pouze 12 délek, trochu jsme podcenili, že má tím pádem každá délka v průměru 50 metrů, což je celkem dost, na to vylézt to všechno za jeden den v průměrné obtížnosti 6b/c. Jestli bývá převis často mokrý, a to potvrdili i další lezci, s kterými jsme se dali do řeči nazpět v ČR, chce to mít dobrou předpověď podle mě minimálně týden dopředu. Nemá cenu brát s sebou plno friendů a vklíněnců, nedají se většinou založit a musí se spolehnout na vlastní morál a lézt od nýtu k nýtu, které jsou v některých délkách nepříjemně daleko a musejí se hledat, což komplikuje i orientaci v cestě. Naopak se osvědčili tenké smyčky na obhazovaní menších hrotů a prodlužováni jištění.

Spolulezec: Honza Mikuš.

Odkazy:

Planetmountain.com - Topo a krátký popis cesty v angličtině.