img

Tatry - Lomnický štít (2.634 m)

Hokejka: VI (A0)


Termín:
7.8. - 8.8. 2009

Itinerář:

Den 1:
  • Praha -> Poprad

Den 2:

  • Poprad (694m) -> vlakem na Starý Smokovec (990m)
  • Starý Smokovec (990m) -> Západní stěna Lomnického štítu - Téryho kuloár (2.300m - odhad) = 4h (+1.310)
  • Téryho kuloár (2.300m) -> Lomnický štít (2.634m) = 6h 35min (+334m)
  • Lomnický štít (2.634m) -> Skalnaté pleso (1.751) = 2h (-883m)
  • Skalnaté pleso (1.751) -> Tatranská Lomnica (850m) = 1h 45min (-901m)

Mnozí o ní básní, jiní jí zas takový význam nepřisuzují, prý jsou i jiné cesty než Hokejka. Já se nacházím někde uprostřed. Když mi tenkrát Tomáš sdělil, že bychom to mohli dát, i když to už jednou lezl, souhlasil jsem. Rád si tu skálu osahám, pak si můžu udělat názor. Pravdou je, že zadarmo to nebylo.

img     img  
     
           
Cestou na Téryho chatu. Západní stěna Lomnického štítu (Lomnice).
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Z Prahy odjíždíme vlakem ve 22:05 a v Popradu ve Vysokých Tatrách jsme v 5:37. Netrvá dlouho a nastupujeme do dalšího vlaku do Starého Smokovce. Odtud jdeme již po svých, až do Téryho kuloáru, pod Západní stěnu Lomnického štítu. Cesta se shoduje s trasou na Téryho chatu, s tím, že se před kuloárem od vodopádu odbočí vpravo. Cesta je vidět, občas lze najít několik mužiků, ale pozornosti je potřeba, protože z ní lze rychle sejít.

img     img  
     
           
Nástup na Hokejku. První délka shora (IV).
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Po úmorných čtyřech hodinách docházíme k nástupu pod Hokejku. Lze se sem však dostat i feratou z Lomnického sedla, které se nachází nad horní stanicí lanovky na Skalnaté pleso. Takhle to bylo ale o to poctivější. Pod nástupem mě vzhledem k poctivé chůzi trochu přechází nadšení, a to že nás čeká devět délek lezení mi ho nijak nepřidává. Dáváme si trochu oraz, a za chvíli již začínám vyvádět první, lehké délky cesty.

img     img  
     
           
První délka (IV). Tomáš leze třetí délku (V).
foto by © Tomáš Kraus foto by © Jan Virt

První délka se mi tak zalíbila, že tahám i druhou, a díky menší dezorientaci naráz i třetí. Na Tomáše "bohužel" vyšla další, čtvrtá délka, docela exponovaný travers, ve kterém nejsou téměř žádné chyty a pro nohy malé stupy. Nejde zde tedy ani tak o sílu jako o morál. Ostřílený Tom to ale dává v pohodě a za chvilku se zase nacházíme na štandu. Mě čeká tedy další, pěkné plotnové lezení za V a tím přecházím pátou délku a dostávám se pod převis.

img     img  
     
           
Čtvrtá délka, počátek traversu (V+). Zpětný pohled do traversu (IV+).
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Jelikož se poctivě střídáme, musím ho "bohužel" nechat Tomášovi, který ho po několika sprostých slovech a pokusech nahoru, dolů, přelézá čistě. Sedmá délka za V je opět na mě, nejdřív nalézám moc vlevo, nechávám se zmást starou skobou a dostávám se do plotny bez jakéhokoliv jištění. Začínám pochybovat, tohle za V určitě není a vracím se kousek zpátky. Tom si všímá skoby vpravo, je to tam přeci jenom více popraskané a nakonec se ukazuje, že to je ta lepší varianta.

img     img  
     
           
Na štandu za traversem. Pátá délka (IV+).
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Střídání musí být a Tom se po této délce začíná soukat do úzkého komínu, kde ho posléze čeká klíčové místo cesty, převísek se spárou (čistě za VI+, jinak VI A0). Bohužel se mu nějak dostává do ruky křeč a odsedává. Prý jestli to chci zkusit čistě, tak ať ho spustím. Trochu jsem se pousmál, to že si sáhnu na skobu a přitáhnu se za ní, mi vůbec nevadí. Tom to tedy dává technicky. Já to zkouším na druhým čistě, ale uklouzla mi noha a visím. I když to bylo suché, moc mi to nešlo, ale nakonec to s přitáhnutím za skobu přefunim.

img     img  
     
           
Převis v šesté délce (V A1). Horolezci v mracích.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Čeká na mě poslední délka, ze začátku trochu vyklápěcí kout, který se posléze naklání a já si užívám krásného pětkového lezení. Únava je ale znát, zakládám proto víc jištění a za chvíli s radostí spatřuji vysunutou turistickou lávku na lomničáku. Dobírám Toma, poslední úsek lezeme průběžně spolu, ještě se přehoupnout přes zábradlí a jsme nahoře.

img     img  
     
           
Pohled do doliny. Sedmá délka (V).
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Turisté s obdivem koukají, člověku roste sebevědomí i radost z vylezené klasiky. Jsem fakt rád, že to bylo všechno suché a i když se přes nás převalovaly mraky, já si jen stěží představuji, jaké by to bylo lézt v zimě nebo v potocích vody. Žádné velké oslavy se nekonají, jelikož nám jede z Popradu ve 22:49 vlak, pospícháme feratou dolů na Skalnaté pleso a posléze po zelené turistické značce do Tatranské Lomnice. Jdeme opravdu svižně a na nádraží přicházíme o 40 minut dříve, než říká turistický ukazatel. Toho samozřejmě využíváme a hážeme do sebe Šariš.

img     img  
     
           
Poslední lanová délka (V). Konec cesty.
foto by © Tomáš Kraus foto by © Jan Virt

Zážitky tedy super. Možná bylo dobře, že jsem o cestě tolik nečetl a neslyšel, prožíval jsem to o něco méně. Byla to moje zatím nejtěžší horská cesta v Tatrách, kterou budu určitě používat jako měřítko pro další výstupy.

img  
 
     
...
foto by © Jan Virt

Zde je topo cesty. Modrá je originální linie výstupu, světle modrá značí alternativu a zeleně jsem tam vyznačil naší lezenou variantu (díky Jurovi za udělení povolení použít jeho topo).

img  
 
     
Topo.
zdroj: www.horolezci.cz

Spolulezci: Tomáš Kraus

Odkazy:

Pažoutovo stránky - Pěkný popis Hokejky + topo.
Další popis
PDF soubor s popisem