img

Tre Cime - Cima Grande (2.999m)

Comici - Dimai: 6b+, VII (VI/A1), 550m

Cinque Torri - Torre Grande (2.361m)

Columbus: 7a, 160m


Termín:
20.08. - 25.08. 2013

Itinerář:

Den 1: Příjezd k chatě Auronzo, obhlédnutí nástupu do cesty
Den 2: Lezení Cima Grande - Comici, Dimai
Den 3: Přejezd do kempu v Cortina d'Ampezzo
Den 4: Projížďka pod Tofana di Rozes
Den 5: Lezení na Cinque Torri - Columbus
Den 6: Lezení na Cinque Torri - sportovky
Den 7: Odjezd do ČR

A tak jsme se jednoho léta opět vrátili do našeho oblíbeného legolandu, Dolomit a ikonických veží Tre Cime...

img  
 
     
Tre Cime di Lavaredo, Cima Grande uprostřed.
foto by © Jan Virt

Poté, co jsme s Honzikem lezli na Sass Pordoi, jsme si řekli, že výjezd do Dolomit musíme v budoucnu protáhnout alespoň na týden, a to se tentokrát taky stalo. Podařilo se mi ho i přemluvit, abysme zase lezli severní stěnu, a to na Cimu Grande, ultra klasickou cestou, Comici-Dimai.

img     img  
     
           
Cima Grande s vyznačenou linií Comici-Dimai. Severní stěna Cima Grande, pohled odspodu.
foto by © Jan Mikuš foto by © Jan Virt

Na parkoviště u chaty Auronzo přijíždíme odpoledne. Máme dostatek času, který využíváme k prohlídce nástupu a nakonec si Tre Cime obcházíme kolem dokola, je se stále na co koukat, i když jsme tam už jednou byli na Cima Ovest ( Cima Ovest - Spigollo Scoiattoli).

img     img  
     
           
Cima Ovest a vlevo Cima Grande. Cima Grande je vyšší. Cima Piccola (2.857m)
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Večer připravujeme matroš a upravujeme Oktávku na spaní. Kámen úrazu přichází ve chvíli, když po sklopení sedadel zjišťujeme schod mezi zadními sedadly a kufrem. Trocha úprav to kousek vylepší a usínáme hlavou u kufru a nohy nahoru. Vstáváme zhruba ve tři ráno, naše "zběsilé" tempo ve stěně známe a chceme být ve stěně první. Po rychlé snídani vyrážíme do chladné noci, venku je pět stupňů nad nulou a na sobě máme jen softshell.

img  
 
     
Nádherné Dolomity.
foto by © Jan Virt

Za chvíli jsme pod nástupem, nikde ani živáčka, jen v dálce jsou vidět dvě další, rychle se blížící, čelovky. Prvních 80m lezeme trojkovým terénem sólo (na doporučení průvodce) a zanedlouho jsme u prvního štandu na patestu, kde začíná lezení. Navazujeme se a já tahám druhou, krátkou délku za IV (30m). Na rozhýbaní stačí.

img  
 
     
Honzik v prvním těžkém místě VII-. Se zmrzlými prsty nic moc.
foto by © Jan Virt

Následuje šest délek poctivého lezení za VI (V+/AO) a VI+. Postupně sledujeme, jak se pod nástup hrnou další a další dvojky. Intimně se seznamujeme jen s tou hned za námi. Jsou to naštěstí dva sympaťáci ze Španělska. Sdílíme spolu občas plesnivé štandy, klábosíme lámanou angličtinou a jsme jim uvnitř našich srdcí vdečni zato, že nás nechtějí předběhnout.

img     img  
     
           
Šestkové lezení v Comici-Dimai, 5. délka. Honzik leze VI+/VII, 8. délka.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Klasa je opět horská a trochu jinde. S batohem na druhém konci lana funím jak důchodce a v klíčových místech se chytám erárních smyček, které tam pro takové zoufalce, občas visí. Po devíti délkách dolézáme zhruba doprostřed stěny, kde lze pokračovat napřímo variantou Constantini (V+).

img     img  
     
           
Pohled na lezce v cestě Hasse-Brandler (VIII/7a+) VI+/VII, 8. délka.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Mikuš

Constantini vypadá suchý, ale průvodce uvadí, že je málo lezený, tím padem méně jištěný. Nechávám se zlákat originální variantou a odlézám doleva, do mokrého hnusu za IV+ a pro velký úspěch spojuju dvě délky. To ještě netušíme, co nás čeká za hnus dál. Na Honzika vychází komíno/kout za V-. Problém je, že do celé délky kape celkem hustě voda. Celou dobu co jsme byli níž jsem doufal, že tudy to nepovede, černá skála věštila problémy a opuštěný fix tomu nepřidával.

img  
 
     
VI+/VII, 8. délka.
foto by © Jan Mikuš

Honzik je známý bojovník a cestou se pomalu prokousává vzhůru, přeskakuje zamechovanej štand a dolézá až pod převis. Lezu to na druhém konci a nestačím se divit. Všude mokrý a kluzký chyty, na některých je mech. Shora vydatně kape. Dolézám k Honzikovi pod převis, kde kape ještě víc. Je vidět že si skousnul, já ale s batohem na zádech taky. Po tomhle zážitku se mi do další délky, komínu za IV+ vůbec nechce, je to to samý v bledě modrym. Jeskyně pod převisem je jak z hororu, všude kape voda, nad námi černá skála od vody, visící fix a na zemi leží nějakej modrej pytel s oblečením. Nakonec s ním vyjednám, že mu za to koupim pivko a Honzik leze dál na prvním.

img     img  
     
           
Comici-Dimai, Cima Grande. Comici-Dimai, Cima Grande.
foto by © Jan Mikuš foto by © Jan Mikuš

Komínem se prodral celkem rychle a za chvíli hlásí opět suchou skálu a traverzuje doleva za IV+. Čekají nás už jen dvě délky za III. Pod tou první trojkou začínám pochybovat o klase. Proč jsou všude skoby, když to má být za III? No je to zase všechno trochu jinak a místní klasa je trochu mimo. Konečně jsme na sluníčku, nálada roste. Honzik dolézá poslední délku a za chvíli už pospícháme chodeckým traverzem na jižní stranu Cimy, odkud se schází.

img  
 
     
Předposlední délka, III.
foto by © Jan Virt

Průvodce píše, že sestup z Cimy Grande je asi jeden z nejkomplikovanějších v celých Dolomitech. Nejprve sháníme první slanění, Španělé jsou nám v patách, protože sestup neznají. Dále sestupujeme buď pěšky nebo pomocí krátkých slanění. Za chvíli nás dohání ostatní lezci z Comiciho a Hasse-Brandlera. Začíná se stmívat, necháváme se zvyklat a jdeme v jejich stopách. Jsou asi jiná liga, co jsme slaňovali, tak oni schází a za chvíli je ztrácíme z dohledu a samozřejmě se nacházíme jinde než píše průvodce.

img     img  
     
           
Pohled do mokrého koutu 12. délky (V). Cima Ovest, kudy vede normálka.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Mikuš

Jedno špatné slanění znamená další zdržení o dalších dvacet minut. Nakonec společně nacházíme normálku a tou část slaňujeme. Začíná být tma a nám schází sestoupit dobrých 300 metrů. Naštěstí to lze už trojkovým terénem sejít. Ve chvíli kdy se dostáváme na pevnou půdu pod nohama začíná sprint dolů k chatě. Španělé nám nabízejí večeři k nim do karavnu, že tam budou i ostatní kámoši. Kupujeme na chatě pivka a jdeme k nim. K našemu překvapení tam je mimo dalších i Iker Pou, španělská, lezecká legenda. Chystá se druhý den na volný přelez nějakého prásku.

img  
 
     
Tofana di Rozes (3.244m).
foto by © Jan Virt
img  
 
     
Cinque Torri.
foto by © Jan Virt

Tentokrát jsme to stihli s odřenýma ušima. Od karavanu, s pivkem v ruce, ještě koukáme do jižní stěny, kde jsou vidět dvě čelovky. Sestup za tmy je o hubu, musejí chudáci bivakovat a po našich předchozích zkušenostech na Cime Ovest je nám jich líto.

img     img  
     
           
Cinque Torri, Torre Grande, Columbus. Cinque Torri, Columbus, 2. délka 6c.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Další den si dávámě oraz a sjíždíme do kempu v Cortině d'Ampezzo. V tomhle výletu chceme ještě zkusit Tofanu di Rozes a cestu Costantini - Apollonio (VII, V+/A2) Jedeme se tedy podívat k chatě Dibona na nástup. Bohužel má být na další den nejisté počasí a nakonec to vzdáváme. Rozhodujeme se pro náhradní variantu, a to lézt něco kratšího na Cinque Torri, děláme dobře. Toffana je na celý, dlouhý den a bez tutovýho počasí to nechceme riskovat. V pět hodin, po lezení na Cinque Torri se kazí počasí a začíná pršet. Být v tomhle ve stěně je hrozná představa.

img  
 
     
Cinque Torri, Columbus, 2. délka 6c.
foto by © Jan Virt
img  
 
     
Cinque Torri, Columbus, 3. délka 7a.
foto by © Jan Mikuš
img  
 
     
Cinque Torri, Columbus, 3. délka 7a.
foto by © Jan Mikuš

Na Cinque Torri lezeme cestu Columbus, konkrétně na Torre Grande za 7a (6b, 6c, 7a, 6a+). Jedná se o pěknou, čtyř délkovou sportovku, s dostatkem jištění, lanovkou za zadkem a možností rychlého sestupu. Jak jsem již avizoval, po našem slanění z Torre Grande začíná pršet a my jedeme nazpět do kempu. Počasí má být podobné i další den, pro velký úspěch jedeme na Cinque Torri ještě jednou, lanovka je super vynález. Lezeme několik jednodélkových sportovek na Torre Grande a spokojení se vracíme nazpět do Cortiny.

img     img  
     
           
Cinque Torri, Torre Lussy a Romana. Cinque Torri, jednodélky na Torre Grande.
foto by © Jan Mikuš foto by © Jan Virt

Následující den už prší konstantně, ale nám to nevadí, konec našeho výletu se stejně přiblížil a my jsme si Dolomity maximálně užili.

img  
 
     
Tofana di Rozes (3.244m).
foto by © Jan Virt

Spolulezec: Honza Mikuš

img  
 
     
Pohodička s Radlerem.
foto by © Jan Virt
img  
 
     
Honzici na Torre Grande, Cinque Torri.
foto by © Jan Mikuš