img

Wilder Kaiser - Fleischbank (2.187m)

Südost - Verschneidung: 8- (7-/A0), 430m


Termín:
9.8. - 11.8. 2013

Itinerář:

Den 1:

  • Večerní příjezd k Wochenbrunner Alm, přespání

Den 2:

  • Obhlédnutí nástupu, Wochenbrunner Alm (1.080m) -> Ellmauer Tor (2.006m) (+926m)
  • Ellmauer Tor (2.006m) -> Gruttenhütte (1.619m) (-387m)

Den 3:

  • Gruttenhütte (1.619m) -> Ellmauer Tor (2.006m) (+387m)
  • Sestup pod nástup, lezení cesty (10h) -> Fleischbank (2.187m) (+430m)
  • Fleischbank (2.187m) -> Wochenbrunner Alm (1.080m) (-1.107m)
  • Odjezd do ČR

Každý výlet začíná předpovědí počasí a ani tentokrát nešlo o vyjímku. Po vlně ubíjejících veder přichází v pátek ochlazení a déšť. V sobotu se má vyjasňovat a v neděli má být už pěkně s občasnou oblačností. Vyjíždíme tedy už v pátek po práci, s tím, že někde přespíme, v sobotu si obhlédneme nástup do cesty, v neděli lezení a cesta zpět domů. Vše šlo podle plánu, akorát nám to trvalo o něco déle a do Prahy přijíždíme až v pondělí ve čtyři hodiny ráno.

img  
 
     
Wochenbrunner Alm a zatažený Wilder Kaiser.
foto by © Jan Virt

Výběr cesty jsme nenechali náhodě a volíme Südost - Verschneidung na masiv Fleischbank. Průvodce slibuje, že se jedná o kaiserskou "Extrem-Klassikern" a fotky na internetu slibují také dost zábavy.

img  
 
     
Pohled od Jihu k Ellmauer Tor.
foto by © Jan Virt
img  
 
     
Na Ellmauer Tor.
foto by © Jan Virt

Na parkoviště u Wochenbrunner Alm přijíždíme v 9 večer, ale hospoda je bohužel zavřená a tak narychlo večeříme z vlastních zásob a za neustávajícího deště se skládáme na terasu pod střechu u jedné z chat. Ráno je na obloze sem tam mráček, jinak to vypadá pěkně. Plán na sobotní den je vyrazit na Gaudeamus hütte, která se nachází asi 40 minut od Wochenbrunner Alm, ve výšce 1.267m. Tam se chceme také ubytovat, potom se jít se podívat na nástup, vrátit se a přespat, s tím, že druhý den brzy ráno vyrazíme do cesty.

img  
 
     
Gruttenhütte.
foto by © Jan Virt
img  
 
     
Wilder Kaiser od Gruttenhütte.
foto by © Jan Virt

Bohužel nás u chaty nemile překvapuje paní domácí, že má prý plno a doporučuje nám přespat na chatě o údolí vedle, na Gruttenhütte. Tento fakt nám trochu rozhodil plán, tak si alespoň objednáváme štrůdl a radlery, aby nám to lépe přemýšlelo. Honzik ještě zkouší pomoct paní domácí vyhnat krávu nazpět do ohrady, ale ani to s ní nehlo a prý má plno i ve winterraumu.

img     img  
     
           
Fleischbank. Špatná, 1. délka cesty Relikt VII-.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Nakonec volíme variantu vynést batoh s matrošem a lany co nejvýš, a tam ho schovat, abychom se s ním nemuseli druhý den tolik tahat. Po menším hledání dobrého a dostatečně maskovaného fleku ho hážeme do nejvyššího místa mezi kosodřeviny a jdeme ještě o kus výš až do sedla Ellmauer Tor. Odtamtud je již krásně vidět naše cesta na Fleischbank i s nástupem.

img  
 
     
Výlez z 1. délky cesty Relikt VII-.
foto by © Jan Mikuš

Po chvíli už zase scházíme stejným směrem dolů, ale na rozcestí odbočujeme doprava k chatě Gruttenhütte, kam se dostáváme přes pěknou, lehkou feratu vedoucí skrz skalní rozsedlinu. Modlíme se, aby tam bylo volno, protože jsme se tam nemohli předem dovolat a udělat rezervaci. Štěstí nám ale tentokrát přeje a během chvíle si to šupajdíme do lageru v chatce číslo čtyři. Před spaním ještě pořádná večeře, objednáváme na ráno snídani a kolem sedmé hurá do hajan.

img     img  
     
           
Lehký traverz nazpět do cesty Verschneidung. 3. délka Verschneidung VI.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Budík v 5:15 nelítostně řve jak mně na hodinkách, tak Honzikovi na telefonu. Kupodivu nevstáváme jako první, před vchodem již přešlapuje několik turistů chystajících se na místní feraty. Nacpeme do sebe již připravenou snídani s kafíčkem a v šest vycházíme z chaty, nám již známým směrem, k Ellmauer Tor. Cestou vyzvedáváme maskovaný batoh, oblékáme se do lezeckého a v osm hodin jsme již na nástupu pod cestou.

img     img  
     
           
3. délka Verschneidung VI. 3. délka Verschneidung VI.
foto by © Jan Mikuš foto by © Jan Mikuš

Nebylo by výletu do hor, abychom se neztratili, a tak v rámci udržení tradice nalézáme do první délky, ale o cestu vedle. I když průvodce praví, že cesta začíná ve dvou jasných žlabech, nejprve za IV, potom VI a dolez za V, tak se nám to nezdálo, a Honzik raději nalézá do žlabu napravo, kde se na něj v pěti metrech směje první, třpytivý nýt.

img  
 
     
3. délka Verschneidung VI.
foto by © Jan Mikuš
img  
 
     
Dolez třetí délky V+ (3. délku lze kvůli tahu lana rozdělit na dvě, což jsme taky udělali).
foto by © Jan Virt

Jak po návratu zjišťuji od samotného guru Wilder Kaiseru, Markuse Stadlera (www.stadler-markus.de), jednalo se o první délku cesty Relikt za VII-, s nýty poctivě daleko a bez možnosti dojištění. Cesta je dál za X/X-, takže VII- je pro takové lezce pohoda. Zmrzlého Honzika pěkně potrápila, ale bez odsedu to statečně dolézá na štand, kde přebírám štafetu a lezu pětkovým terénem druhou délku Relikt. Od dalšího štandu vede Relikt doprava za IX+, my to ale otáčíme lehce doleva a lezeme až k třetímu štandu naší původní cesty.

img     img  
     
           
4. klíčová délka VII+ z pohledu prvolezce. 4. délka. Technická, prstová spára v koutě, VII+.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Mikuš

Čeká mě čtvrtá, klíčová délka cesty za VII+. Jinými slovy spáro-kout, který je zpočátku lehce položený, pak ale přituhne a jde mírně do převisu. Na délku se celkem těším, to jsem ale netušil, co mě čeká za očistec. Nejprve lezu šestkovým terénem pod spárku, ve které se pěkně vlní pavučiny a nad nimi první staré skoby. Pokouším se v tom trochu hýbat, ale po necelých dvou metrech zbaběle odsedávám, protože mi kroucení se v koutě moc nesedlo. Navíc je tam plno skob a mě začaly docházet expresky, a tak jsem je musel občas vyndavat a šetřit. Ve zhruba podobném duchu lezu celou délku a zklamaně dolézám ke štandu.

img  
 
     
Předpověď nelhala, v Ellmau je jasno, my však trochu mrzneme.
foto by © Jan Virt

Styl lezení mi prostě nesednul, místní VII+ budou asi pěkně poctivé. Dobírám Honzika, který to leze na druhém konci lana bez odsednutí. Další délka je mix plotny a převislého koutu, údajně za VII. Honzik nenachází veký chyt ve spáře a bohužel odsedává.

img     img  
     
           
Honzik bojuje ve 4. délce, VII+. Honzik v klíčovém místě 4. délky, VII+.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Přebírám vedení a lezu další délku za VI až VII-. Honzik pak pokračuje osmou a pro velký úspěch i devátou délku. Hlavně devátá délka stojí za zmínění. Topo říká VII+ až VIII-, ale hnuso uklouzaným komíno-koutem, který dává Honzikovi po prvních metrech pěkně za uši. Nastupuje hákovací technika a zbytek psaný VI/VII- taky není zadarmo. Značně utahaný a s batohem, to taky hákuju. Před touto délkou se dá utéct doleva, do lehčí cesty Wiessner/Rossi: V+/A0 (VI+).

img     img  
     
           
5. délka s klíčovým místem za VII+. Kouto-spárový mazec. Predigtstuhl (2.116m)
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Na vrchol to je už kousek. Lezu poslední, desátou a jedenáctou lehkou délku za III a po dlouhé době konečně stojíme na vrcholu u kříže. Čas 18:05. Dáváme foto, sváču a dle popisu frčíme dolů. Nejdříve slaňujeme mírným žlabem od značky číslo 20 k velkému hrotu se smyčkami, který se nachází po levé straně (směrem dolů). Odtud slaňujeme mezi Fleischbank a Christaturm. Christaturm obcházíme po značené stezce a potom ještě několikrát slaňujeme. Vše je pěkně značené červenými značkami.

img  
 
     
7. délka VII-. Trochu klame, výlez není taková pohoda..
foto by © Jan Virt

Po 2,5 hodinách stojíme na Ellmauer Tor a u auta jsme ve 22:45. Po dlouhém dni nás čeká ještě jízda do Prahy, kam dojíždíme, po krátké spací přestávce, kolem půl páté v pondělí ráno. Trochu spánku, rychlá sprcha a s nadšením do rachoty...

img     img  
     
           
Připomínka minulosti. 8. délka VIII-. Gymnastika v převislém koutu.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

SO - Verschneidung je krásná cesta, jedná se opravdu o klasiku. I když jsme se báli, abychom lezli první, nikdo po nás do cesty nenalezl. Klasifikace je celkém tvrdá, délky za VII byly opravdu lezecké. Před nalezením do cesty by bylo lepší ovládat umění koutového a komínového lezení, což jsme nesplňovali, proto nás to trochu vytrestalo.

img  
 
     
Konečně vrchol.
foto by © Jan Virt

Nástup do cesty je pěkný výšlap, s převýšením 926m (Wochenbrunner Alm 1.080 -> Ellmauer Tor 2.006m). Je lepší si udělat rezervaci a přespat na chatě Gaudeamus (1.267m), ušetří se tím necelých 200m, což se taky počítá. K cestě se dá vystoupat i ze severní strany skrz Steinerne Rinne, detaily ale neznám. Výstup samotné cesty nám trval 10h, průvodce uvádí 5 - 8h.

img  
 
     
Pro takové magické momenty jezdí člověk do hor.
foto by © Jan Virt

Použitý materiál: 2x60m poloviční lana, 15 expresek, sada vklíněnců a několik menších až středních friendů (BD Camalot 0,4 az 2. 0,5 a 0,75 dvakrát) a zbytek běžný materiál do horských vícedélek.

Spolulezec: Honza Mikuš.

Odkazy:

Bergsteigen.com - Topo a popis cesty v němčině.
Markus Stadler - Další info a jiné topo v němčině.