img

Lover's Leap, East Wall

Yosemity

El Capitan, pokus o Triple Direct


Termín:
12.10. - 29.10. 2013

Itinerář:

Den 1: Přílet do San Francisca, dokoupení materiálu
Den 2: San Francisco, nákup potravin do stěny
Den 3: Přejezd do Lover’s Leap
Den 4: Lover’s Leap: Haystack (5.8) 120m, The Line (5.9) 120m
Den 5: Lover’s Leap: East Crack (5.8) 120m, Bear’s Reach (5.7) 120m
Den 6: Přejezd do Yosemitů
Den 7: El Capitan: Freeblast (5.11b/5.8 C2) 305m, pouze první čtyři délky
Den 8: Rest day
Den 9: Rest day
Den 10: El Capitan: Freeblast (5.11b/5.8 C2) 305m
Den 11: Rest day
Den 12: Manure Pile Buttress: Nutcracker (5.8) 180m
Den 13: Cookie Cliff: Outer Limits (5.10c) 60m
Den 14: Rest Day
Den 15: Middle Cathedral Rock: Central Pillar of Frenzy (5.9) 168m
Den 16: Tuolumne Meadows: Daff Dome, West Crack (5.9) 213m, pouze první délku
Den 17: Odjezd do San Francisca
Den 18: Odlet do ČR

14.10. Přejezd ze San Francisca do Lover’s Leap

Kemp v Lover’s Leap je kvůli shutdownu zavřený, ptáme se tedy ve Strawbery Lodge, jaké jsou možnosti. Příjemný chlapík nám nabízí místa ke stanování kousek vedle chaty za 10 USD/den. Je tam ještě několik míst, kousek od potoka. Po postavení stanu nás čeká ještě jeden domácí úkol, a to složit cvičně portaledge. Jednak to doporučuje náš big wall guru Chris McNamara a navíc to je i v návodu.

img  
 
     
Lover’s Leap, sektor Main Wall.
foto by © Jan Virt

Nejdřív to samozřejmě zkoušíme bez manuálu, je to přeci pár trubek a smyček…to nás za chvíli trochu vyškolí. Máme zkroucené smyčky a nejde napnout prostřední vzpěra. Poražení bereme do ruky návod a zjišťujeme, že jsme přeskočili dva kroky. Po chvíli už portaledge visí a Radek ji testuje. Funguje to!

img  
 
     
Lover’s Leap, sektor East Wall.
foto by © Jan Virt

Poté nácvik zabalení do haul bagu a opětovné složení, které nám jde už o poznání rychleji. Ve zbytku dne se jdeme projít kousek podél skal, obhlédnout si zítřejší terén a trochu se natěšit. Večer chodíme na pivko a burger do chaty. Klábosíme s ostatními lezci, v krbu praská dřevo a vládne pohodová atmosféra.

img     img  
     
           
Lover’s Leap, Haystack, Radek v první délce 5.6. Lover’s Leap, The Line 5.9.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

15.10. Lezení na Lover’s Leap – East Wall

Rána jsou chladná, vstávání nějak nehrotíme. Pod skálou jsme kolem půl dvanácté a téměř sami. Stěna je ještě ve stínu a okolní teplota kolem deseti stupňů. Na rozlez vybíráme lehčí cestu Haystack (5.8). První délka za 5.6 mě pěkně rozehřívá, míst na jištění je dostatek a lezení není obtížné. Dostávám trochu kulturní šok, když dolézám do míst, kde má být dle průvodce štand, ale žádný nenacházím. Dělám tedy štand vlastní, posléze zjišťuju, že štandy tady prostě nejsou a že průvodce jen uvádí, kde je dobré štand udělat, takže v celém Lover’s Leap není ani jeden nýt nebo borhák. Fixní skoby jsou jen výjimečně. Druhá délka za 5.8 je charakteristická menším převisem, který mě trochu potrápil, hlavně v místě odlezu přes hranu, naštěstí se dá dobře odjistit.

img     img  
     
           
Radek v The Line. Radek tahá druhou délku Bear's Reach 5.7.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Třetí délka za 5.7 také nabízí několik pěkných kroků. Jako v celé East Wall, i tady se schází lesem dolů. Jako druhou cestu dne si po chvíli váhání vybírám The Line (5.9). Název mluví za vše, jedná se o markantní, z dálky dobře viditelnou spáru, která rovně půlí East Wall. Průvodce ji popisuje jako klasiku, a když se dočítám, že ji sám Royal Robbins zařadil mezi Top 10, není co řešit. Pod cestou klábosíme s dvojkou co to leze před námi a dáváme mezitím svačinu. První délka je trochu odstrašující, nakonec pouští, ale zadarmo nebyla. Míst na vyklepání je málo a zakládání jištění přidává své. Další dvě délky nabízí také super lezení. Pro dnešní den toho bylo dost, balíme a scházíme k Lodgi. Náš odchod ještě okoření hledání klíčů od auta. Vracíme se a za stmívání je Radek nachází zapadlé mezi kameny pod The Line…uff.

img  
 
     
Bear's Reach, první délka 5.7.
foto by © Jan Virt

16.10. Lezení na Lover’s Leap – East Wall

Druhý den lezeme celkem pěknou East Crack (5.8), kde si Radek vyvádí druhou délku. Třetí délku je možné dolézt krátkým, převislým komínem za 5.9 nebo to obejít zprava lehkým terénem. Pouštím se do komínu. Nejdřív nechápu, jak to přehlemzat, několikrát se vracím, padat se mi moc nechce. Na třetí pokus to vyjde a jsem nahoře. Když to Radek vidí, neodpustí si utrousit poznámku, „ty vole proč jsi to nešel zprava“. Odpověď je jasná, takhle to je mnohem zábavnější. Po chvíli trápení to taky dává. Po ní nalézáme do Bear’s Reach (5.7).

img  
 
     
El Capitan, Triple Direct. Tučně je vyznačený Freeblast a místo, kam jsme dolezli.
foto by © Jan Virt

Prvních deset metrů nenabízí mnoho možností na jištění a je tam pěkný, tak čtyřmetrový odlez. Následují sokolíky a pár kroků stěnového lezení. Štand se doporučuje dělat o něco výš, než jsou duté lopuchy, když k tomu místu dolézám, je to evidentní. Radek vyvádí druhou délku, která je charakteristická právě oním „medvědím nátahem“, kde se musí nastoupat nohama, levou ruku dole za spoďák a pravou nátah do chatu vpravo nahoře. Třetí délka je společná s East Crack. Při dolezu k výše popsanému komínu u East Crack mi prolétne hlavou jít to znovu komínem, ale pak se nad Radkem slituju a jdu doprava.

img     img  
     
           
Freeblast, 1. délka, spodek za 5.7. Freeblast, 1. délka, dál za 5.10c/C1.
foto by © Radek Kekrt foto by © Radek Kekrt

17.10. Přejezd do Yosemitů

Ráno vstáváme do krásných třech stupňů nad nulou. Od našich informátorek z Čech dostáváme zprávy, že shutdown končí a všechny parky otevírají. Neváháme ani chvilku, házíme do auta namrzlý stan se zbytkem věcí a hurá do ráje. U Mono Lake se ještě stavíme na oběd v místní haciendě. U vjezdu do parku Tioga Pass se pokouším o v tip, jestli je paní ráda, že je nazpět v práci, ale dostává se mi strohé odpovědi, „yes, I am, enjoy your stay“. Asi jsem stopadesátý, kdo se ptá, nebo neměla svůj den. V Campu 4 je nezvykle poloprázdno, ostatní se teprve začínají trousit a kemp je během dvou dnů opět plný. Ve zbytku dne připravujeme matroš do Freeblastu, což Radek zvládá na jedničku a tuto roli si ponechává i po zbytek výletu. Sám několikrát prohlásit, že ho vlastně třídění matroše baví víc než samotné lezení.

img     img  
     
           
Freeblast, 2. délka 5.8/C1 Freeblast, 3. délka 5.11b/C1
foto by © Radek Kekrt foto by © Radek Kekrt

18.10. El Capitan: Freeblast (5.11b/5.8 C2) 305m

Vstáváme v půl sedmé. Rychlá snídaně a v půl deváté už nalézám do první délky za 5.10c nebo C1. První metry nad balkonem mě vrací rychle do drsné reality. V půlce délky odsedávám a zbytek už je čistý boj za A0. Jištění je celkem ok, ale skála je nezvykle hladká a prstová spára není vůbec zadarmo. Dolézám ke štandu, fixuju druhé lano a Radek to jumaruje. Další, druhá délka je psaná za 5.8 nebo C1. Širokou spáru tahá Radek. Není to těžké, do spáry jde pěst, jediné obavy jsou, aby zbylo dost velkých frinedů na další metry. Střídám pěst a občas to lezu na sokola, což je na druhém asi lehčí. Třetí délka za 5.11b nebo C1 čeká opět na mě. Volné lezení traverzu za 5.11b nepřichází v úvahu, lezu to technicky. Po vyhoupnutí se kolem střechy už lezu druhou půlku délky za 5.7, volně. Ani mě už nepřekvapuje, že 5.7 je celkem poctivých.

img     img  
     
           
Freeblast, 4. délka 5.10c/C1 Freeblast, 5. délka 5.10d/C1
foto by © Radek Kekrt foto by © Jan Virt

Čtvrtá délka je tenká, prstová spára, 5.10c nebo C1, kterou lezu technicky. Pátou délku, 5.10d, zkouší Radek, opět technicky. Bohužel mu v půlce délky dochází offset friendy a rozhodujeme se pro ústup, umocněný silným větrem. Volíme variantu, že Radek délku sleze, ale ve výtluku se mu zasekává offset friend a nakonec ho z něj musím pustit dolů ke mně. Dnešní den tím pro nás končí a při slanění fixujeme první tři délky. Je evidentní, že máme málo offset friendů. Obchod v Yosemte Village zavírá v pět hodin. Makáme k autu. Valím to co jde a do obchodu vrážíme za pět minut pátá. Radek rozráží dveře, jsem mu v patách…spálený držky, háro na hlavě, odřený prsty. Připadám si, jak při bankovní loupeži. Na prodavače, který se evidentně těší, jak zavře, povalí domů a dá si six pack, vyvalíme, že potřebujeme offset friendy s vklíněncy a opalovák. Nakonec tam necháváme dalších 400 USD…

img     img  
     
           
Freeblast, pohled do 4. délky. Freeblast, Radek jumaruje 5. délku.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

19.10. Rest day

Vstávání nějak nehrotíme. S nakopaným zadkem od El Capitana volíme rest day, aka dáváme v Houskeeping sprchu a pereme v místní prádelně.

img     img  
     
           
Freeblast, plotny v 6. délce 5.11a nebo 5.8/A0 ;-) Freeblast, 7. délka, spodek za 5.8, potom 5.9
foto by © Radek Kekrt foto by © Radek Kekrt

20.10. Freeblast, druhý pokus, Freeblast dostává přezdívku „Aidblast“.

Po předchozí zkušenosti vstáváme o něco dřív, a to v 5:30. Pod stěnou jsme ještě za tmy v 6:30. Fixy ostudy nám tam stále visí, Radek jumaruje jako první a potom leze čtvrtou délku technicky. Do páté se pouštím já. Zpočátku jí také lezu technicky, ale v plotně za 5.11b nebo 5.8/A0 to jinak než volně nejde. Průvodce píše, že to je za 5.8/A0, ale i zde platí, že převádět obtížnost do UIAA je nesmysl a rajbas v plotně je prostě mazec. Nohy pouze na tření, rukama hledám alespoň nějaké zvlnění, které by připomínalo chyt. Každý nýt je boj. Za chvíli nás dohání tři vůdci z Chamonix, co to lezou volně a když je pod sebou vidím na štandu s Radkem, pouštím je u předposledního nýtu před sebe, protože se mi nedaří ho přelézt k dalšímu štandu.

img  
 
     
Freeblast, 8. délka, Radek v klíčovém místě 5.10b
foto by © Jan Virt
img  
 
     
Freeblast, Mamutí Terasy, západ Slunce a pohled do Salathe.
foto by © Jan Virt

Tah lana je neúnosný, udělal jsem chybu, že jsem cvakal každý nýt a lano jde cik-cak. Zbylých pět kilo matroše tomu také nepřidává. Jako dárek pro Radka nechávám v nýtu boty a ostatní zbytečné friendy a vklíněnce. Vůdci z Chamonix mě oblézají a cvakají do posledního nýtu smyčku, abych se jí mohl případně chytnout. Po několika nejistých krocích bojuju s vlastním egem a ego prohrává…chytám se smyčky a dolézám k nim ke štandu, byla až příliš velké lákadlo.

img     img  
     
           
Slanění na Heart Ledges. Nutcracker, 1. délka 5.8.
foto by © Jan Virt foto by © Radek Kekrt

Radek ke mně po chvíli dojumaruje, ověšený všemi krámy, které jsem mu tam nechal viset, abych byl v plotnách lehčí. Následující délka začíná opět plotnou za 5.11a nebo 5.8/A0, druhá půlka je už lehký dolez na Triangle Ledge. Nejtěžší byl přelez pátého a šestého nýtu, který lezu A0. Sedmá délka (5.9, 40m) je taky pěkná. Začíná prstovou spárou v koutě za 5.8, pak přituhne na 5.9 až pod Half Dollar. Druhá část délky je lehce převislá, dochází mi matroš a musím improvizovat. Mám nateklé bandasky, nechce se mi, ale odsedávám do pochybného frienda, což bohužel končí krátkým pádem. Po oklepání se, délku dolézám a dělám štand ze dvou skob a dvou friendů.

img  
 
     
Matroš na Capitana.
foto by © Jan Virt

Radek ke mně jumaruje. Čeká ho "vysněná", komínová délka, Half Dollar, 5.10b/5.8 C1+. Je jasné, že to volně nepůjde a leze to technicky. Sprostá slova na sebe nenechají dlouho čekat a tráví tam hodinu a půl. Zkouším to lézt za ním na druhém konci lana volně, ale je to těžké a asi nemám tu správnou techniku. Přitahju se za jištění, párkrát si zanadávám nad kousnutým friendem a sunu se pomalu vzhůru. Po dolezu k Radkovi na štand začíná zapadat slunce a skála se barví do oranžova. Romantika jak víno, bohužel ne pro nás, 300 metrů nad zemí a vědomím, že nás čeká ještě šest slanění na zem. Čas plyne rychle a po slanění na Heart Ledges nás pohlcuje tma. Radek si slanění okořeňuje tím, že poprvé v životě slaňuje přes Grigri, protože mu Reverso upadlo někde v půlce Freeblastu.

img     img  
     
           
Radek tahá 3. délku Nutcracker 5.7. Nutcracker, 4. délka 5.8.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Pro Radka premiéra, pro mě téměř rutina z Dolomit, a to slanění za tmy. Uklidňuje mě, že jsou všude fixy, i když nevalné kvality a jsou na nich udělané občas uzle, evidentně v místech, kde jsou nejvíce opotřebované. Protože se nám po fixech slaňovat moc nechce, jedeme po vlastních dvou lanech, což nás také zdržuje. U auta jsem kolem deváté večer, takže po 14ti hodinách ve stěně. V puse sucho, zbití jak psi, odjíždíme do kempu. Už teď se mi honí hlavou, že na to nemáme, ale není lehké to vyslovit, čekám na druhý den, rána jsou přeci jen vždy moudřejší večera.

img     img  
     
           
Nutcracker, 5. délka, klíčové místo za 5.8. Cookie Cliff, Outer Limits 5.10c.
foto by © Radek Kekrt foto by © Nicola Taatjes-Schmid

21.10. Rest Day

Ráno se budím celkem zlámaný, Radek je na tom podobně. Jdeme si dát poctivou snídani do Yosemite Lodge. Cestou otevírám téma Triple Direct s tím, že na to tentokrát nemáme. Radek souhlasí, měl v hlavě to samý, jen čekal, až to vyslovím nahlas. Průvodce píše, že pokud máme vylézt Triple Direct do čtyřech dnů, měli bychom dát Freeblast mezi 4 až 6ti hodinami. My jsme měli první tři délky zafixované, a přesto jsme to lezli 14 hodin. Bylo to úplně jiné lezení, než na jaké jsme byli zvyklí. Lezení spár jsme celkem ovládali. Kromě Trháku a Italského koutku jsem na Bořni přelezl všechno volně bez odsedů, ale tady to byla úplně jiná škola. Skála je všude hladká bez chytů a lezení ve výtlukách od skob se jinde než v Yosemitech trénovat nedá. Lézt na své hranici a ještě přemýšlet, jestli dát do výtluku jištění nebo ho použít jako chyt není lehké. O místních, nepříjemných plotnách za 5.8/A0 ani nemluvim. Podle převodu obtížnosti z YSD do UIAA se řídit taky nedá. Pokud někdo leze sportovní cesty za 8, měl by se psychicky připravit na to, že poleze tradiční cesty v Yosemitech za 6 max (5.9). Nejsem zklamaný. Byla to super škola a očistec zároveň. Každý nalezený metr se počítá a tady dvojnásob. El Capitan tu ještě nějakou tu dobu stát bude...

img     img  
     
           
Cookie Cliff, Outer Limits 5.10c. Cookie Cliff, Cookie Monster, 1. délka 5.12a
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

22.10. Rest Day

Sprcha, dokoupení potravin, třídění materiálu. Každý den něco děláme a uteče to jako voda. Pročítám si průvodce a vybírám na další den místní klasiku, Nutcracker.

img  
 
     
El Capitan.
foto by © Jan Virt

23.10. Manure Pile Buttress: Nutcracker (5.8) 180m

Průvodce slibuje pěkné, jak jinak než spárové lezení na pěti délkách. Po příchodu pod skálu je před námi jen jeden pár z Nového Zélandu a my lezeme za nimi původní variantu nástupu za 5.8, která vede nejdřív širočinou bez možnosti jištění a potom krásnou prstovou spárou do převisu. Naštěstí tam jsou dobré nohy a spára pouští. Druhou délku za 5.4 leze Radek a potom se ještě pouští do třetí za 5.7.

img     img  
     
           
El Capitan, pohled na The Nose. El Capitan, Dawn Wall.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Čtvrtou délku lezu variantou zprava, kolem lehkého převísku, potom nepříjemný travers doleva a rovnou vzhůru, lehce položenou spárou, přes malý převis (5.8) k dalšímu místu pro štand. Pátou délku charakterizuje menší převis s tenkou spárou a výšvihem na polici za 5.8 a lehčí dolez za 5.6. Na vrcholu relaxujeme a užíváme si výhledy do údolí, směrem k Royal Arches. Sestup po svých dolů k autu, pro dnešek hotovo.

img     img  
     
           
El Capitan, East Wall. El Capitan, fix na East Wall.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

24.10. Cookie Cliff: Outer Limits (5.10c), 60m

Odpočinek by se hodil, ale mít kolem sebe tolik nádherných skal a nad sebou modrou oblohu…Vybírám si alespoň jednodélku, spáru Outer Limits na Cookie Cliff. Radek ji kdysi lezl, tak mi alespoň poskytl pár informací. Spára budí respekt už odspodu. 60ti metrová linie, žábovka, začátek za prsty. S respektem se do ní pouštím, ale už po pěti metrech odsedávám. V podobném duchu to pokračuje až ke štandu, kam dolézám celkem hotovej. Alespoň je odtud pěkný pohled do sportovky Cookie Monster 5.12a, kde fotím známé z kempu. Nechám se přes karabinu spustit, Radek si to dává na druhém a já po něm taky. Rozdíl mezi lezením na prvním a zakládáním vs. lezení na druhém konci lana je opravdu velký. Na druhém konci to si to opravdu užívám a mám čas se víc soustředit na techniku.

img     img  
     
           
El Capitan, East Wall. El Capitan, East Wall.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

25.10. Rest Day

Ráno začíná tím, že nacházím za stěračem upomínku s časem 23:15, k našim zapomenutým žvýkačkám uvnitř auta. Když se ptám rangerky Pinky, praví, že pokud je nalezené jídlo v autě do desti tisíc kalorií, pokuta se nedává. Zajímalo by mě, jak to počítají…asi s sebou mají medvěda, který to kontroluje. Při pročítání průvodce od našeho guru McNamary mě zaujme odstavec, co dělat o rest day. Prý můžeme sjíždět za velkého vedra Merced river na raftech nebo se projít pod Capitanem a sebírat upadnuté odpadky a poklady. Zajímavá varianta, jdeme do toho. Alespoň si budu moct prohlédnout ikonické cesty jako Zodiac, pěkně zblízka.

img     img  
     
           
El Capitan, Zodiac, 1. délka C3+/A2. Middle Cathedral Rock, Central Pillar of Frenzy, 2. délka 5.8.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Začínáme pod Nosem a jdeme doprava. Hned pod Nosem nachází Radek své spadlé Reverso, které se hodí tak na poličku do obýváku, za chvilku nacházím offset vklíněnce. Připadám si jak na houbách. Koukáme na kluky, Tommyho Caldwella a Kevina Jorgesona v Dawn Wall a dál doprava nacházíme nejrůznější harampádí i několik užitečných věcí, jako jsou háčky, rioty, bird beeky. Je pěkně vidět, dle spadlého matroše na zemi, pod jakou cestou se nacházíme jak se mění jejich charakter od Nosu až po Zodiak. Pod cestou East Buttress to otáčíme nazpět. I když by se mělo dát někudy sejít přímo dolů, nechceme to riskovat a nadřít se ještě víc.

img     img  
     
           
Middle Cathedral Rock, Central Pillar of Frenzy, 2. délka 5.8. Middle Cathedral Rock, Central Pillar of Frenzy, 3. délka 5.8.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Cestou zpátky do kempu se ještě stavíme prozkoumat nástup na naší další cestu, Central Pillar of Frenzy na Middle Cathedral Rock. Je kolem půl třetí odpoledne a v cestě jsou tak čtyři dvojky. Nazpět v kempu vybalujeme kořist na bednu, v čemž zrovna prochází Pinky, které s chloubou ukazujeme, jací jsme šikovní. Pinky vyloudí decentní úsměv, což je u ní velká vzácnost a komunikuje s námi celou půlhodinu.

img     img  
     
           
Central Pillar of Frenzy, 4. délka 5.8. Central Pillar of Frenzy, 5. délka 5.8.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

26.10. Middle Cathedral Rock: Central Pillar of Frenzy (5.9), 168m

Cesta je velmi oblíbená, volíme tedy brzké vstávání kolem sedmé, i když víme, že prázdná cesta je výměnou za chladnější teploty kolem pěti stupňů. Na lezení nemám kupodivu žádnou velkou chuť, je zima a první délka vypadá opět, jak jinak než odpudivě. Popis v průvodci, že je uklouzaná a nepříjemná, mluví za vše. Trápím se tam slušně, zase komínová hlemzačka, alespoň mi je teplo. V klíčovém místě těsně pod štandem odsedávám. Hlavou mi běží myšlenky, že udělám štand, doberu Radka, slanit a vykašlat se na to. Naštěstí se mi při dobírání Radka nálada zlepšuje a rychlý tep ustává. V plánu je, že to polezu celé na prvním, pouštím se tedy do druhé délky. Nabízí pěkné, i když poctivé lezení prstovou spárou za 5.8, dole s nepříjemným krokem za 5.9

img     img  
     
           
Central Pillar of Frenzy, 3. délka 5.8. El Capitan z 5. délky Central Pillar of Frenzy.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

Motivace s každým metrem narůstá, hlava je už čistá a lezení si užívám. Třetí délka straší menším převisem, ke kterému vede hezká žábovka. Bohužel, nad převisem má být offwidth (široká) spára za 5.8, což na mě působí jak zaklínadlo a mám obavy, co tam na mě vybafne. Beru s sebou všechny velké friendy a hurá na to. Oblez střechy pouští a široká spára nakonec taky, naštěstí je to často jen na pěst. Jen musím občas posouvat jediné dva velké friendy (Kouba 6 a 7), abych vystačil s matrosšem. Čtvrtou délku charakterizuje krátký kouto-komín za 5.6, potom prstovka za 5.8. Pátá délka začíná lehkým komínem za 5.6 a pokračuje prstovou spárou s klíčovým sokolem za 5.9. Konečně jsem na konci páté, poslední délky. Vychutnávám si nádherné, neobvyklé výhledy do údolí a na protější El Capitan.

img     img  
     
           
Tuolumne Meadows, Daff Dome, West Crack. Tuolumne Meadows, Daff Dome, West Crack.
foto by © Jan Virt foto by © Jan Virt

27.10. Tuolumne Meadows: Daff Dome, West Crack (5.9), 213m

V údolí jsme přeci jen delší dobu, chceme trochu změnu a jedeme se podívat do hor, do Toulumne Meadows, resp. na spáru West Crack na Daff Dome. Parkujeme dle průvodce podél silnice a po výstupu z auta nás praští do obličeje čerstvý, horský vítr. Libujeme si, že nikde kolem nevidíme stát auta, znamená to jediné, že budeme mít cestu sami pro sebe. Nástup není těžké najít a za chvíli jsme pod stěnou. Vítr začíná bát nepříjemný a studený, cesta je stále ve stínu a Radek se pousští do první délky za 5.9. Délku si pěkně užívá, ale vítr sílí a já ve stínu klepu kosu. Radek je konečně u štandu, a já snažím rozehřát zkřehlé údy těla. Lezu ztuhle a ani u štandu mi není teplo. Připadáme si jako ve fukaru, a ani první sluneční paprsky nezahřívají. Po chvilce volíme slanění, nejsme na takovou zimu vybavení. Vzápětí je nám jasné, proš tu nikdo není, Toulumne Meadows je asi lepší destinací v létě, kam se dá utéct z horka v Yosemitském údolí.

img  
 
     
Tuolumne Meadows, Fairview Dome.
foto by © Jan Virt
img  
 
     
Tuolumne Meadows.
foto by © Jan Virt

28.10. Odjezd do San Francisca

Přes noc začíná pršet a ráno přichází do údolí první sníh, předpověď nelhala. Krajina se mění, my se pomalu balíme a po snídani vyjíždíme nazpět do San Francisca. Načasovat by to lépe nešlo.

Spolulezec: Radek Kekrt

img  
 
     
Leaning Tower a téměř vyschnutý Bridalveil Fall.
foto by © Jan Virt
img  
 
     
El Capitan Meadow.
foto by © Jan Virt

Odkazy:

supertopo.com - Topa, a další tipy nejen na big-wall

img  
 
     
Cookie Cliff, Outer Limits 5.10c.
foto by © Nicola Taatjes-Schmid